Páté semifinále s hořkým koncem aneb poslední výjezd sezóny

Pokračování semifinále pro nás opět připadá na všední den, ale i tak podle průzkumu pozoruji, že se nás do Olomouce vypraví více než dost. Sobotní výhra nasvědčovala tomu, že smolné chvilky v celé sérii by mohly být u konce a my tak mohli urvat další vítězství v náš prospěch.

Z Jihlavy se tvoří hned několik posádek. Nabízená jsou poslední volná místa a každý se těší, až bude v Olomouci na své značce podporovat borce v červenožlutém. Fanatici domlouvají minibus a komu se poštěstilo jet s touto posádkou, určitě zůstane plný zážitků.

Naše uskupení, které takto funguje dá se říct celou sezonu, má sraz patnáct minutou před čtvrtou u zimního stadionu. Všichni se scházíme na čas a vyrážíme asi jako poslední posádka. Sotva nasedáme a do uší nám zní první tóny písní Daniela Landy. Zajímavé je, že cd neobsahuje písně Třista z místa nebo Holky a mašiny, Rychlost, kterou jsme se přibližovali do Olomouce, byla opravdu opojná. Po pár kilometrech navazujeme spojení s nejpočetnější skupinou vypravenou Fanatiky. Vtipnou informací byla zpráva jednoho člena z jiné posádky, který se dotazoval, zda jsme po cestě neviděli jeho tričko. Čerstvě vyprané se ho rozhodl sušit za jízdy z okna a ulétlo mu. Museli jsme ho tedy zklamat, ale tohle by byla obrovská náhoda najít na D1. U Velmezu nakupujeme nějakou tu lehkou zásobu a dáváme se do stíhací jízdy za ostatními. S výborně naladěnou posádkou fanatiků se setkáváme na čerpací stanici za Vyškovem. Vítají nás nálepkami a nějakou tou kapkou alkoholu něčeho ostřejšího. Trávili zde už nějakou chvilku déle a tak se opět vydali na cestu. Dali jsme jim nějaký ten náskok, abychom je hned nepředjeli a měli možnost se s nimi pozdravit i za jízdy.  Skoro před Olomoucí potkáváme ještě nějaké posádky, s nimiž se také zdravíme.

Tentokrát Olomoucí nebloudíme a přijíždíme přesně na místo jako posledně a vydáváme se směrem k plechárně. Před stadionem se už tvoří početné hloučky. Každý dopijí své zásoby, které nestihl po cestě zkonzumovat a vydáváme se do našeho sektoru. Halou už zní naše pokřiky. Natěšenost je opravdu obrovská. Při vstupu do sektoru na mě mává Psích tenisákem se slovy: „Jdeme hrát fotbal o přestávce!“ Bohužel jsem neměl vhodnou obuv na led a raději jsem přenechal tuto aktivitu svému minulému spoluhráči Vočkovi. Olomoucký stadion je dnes opravdu slušně zaplněný a očekává se tedy slušná atmosféra. Každý vítáme své hráče a čekáme na úvodní vhazování.

Naši borci vlítli do zápasu opravdu velmi svižným tempem. Bylo vidět, že je domácí vítězství pořádně nakoplo, ale opět chybělo potřebné zakončení. Po obrovském tlaku se ale chopila slova Olomouc a ta se střelecky nemýlila a ujala se vedení. Za nedlouho při své přesilové výhodě dokonce navýšila svůj náskok o dvě branky. Třetina končí. Několik fandů trochu znejistělo, ale přesto jsme měli před sebou dalších 40 minut.

V druhé časti, ale opět udeřila Mora a tříbrankový náskok už byl více než hrozící. K naší první radosti se přesně v polovině zápasu mezi střelce zapsal Dobras a my si tak mohli společně zakřičet gól a postupně opět navyšovali intenzitu povzbuzování. O šest minut později olympionik Matic snížuje na rozdíl jediné branky. Opět explodujeme výkřikem gól. Nápor našich hochů je tak obrovský, že si místní vyžadují oddechový čas.  To bylo ale ze druhé části vše.

O přestávce se Psích s Vočkem přesouvají odehrát zmiňované utkání ve fotbálku. Nastupuje proti nim olomoucká bubenice se svým spoluhráčem. Tento zápas končí nerozhodně 1:1. Vočkovy skluzy, kterými by mohl o žních kosit veškerá pole, pobavily naše řady.

Na řadě je třetí třetina a my stále věříme v obrat utkání. Hra se odehrává nahoru dolu. Je zde plno šancí na obou stranách. Dukla si vyvíjí opět obrovský tlak, ale ne a ne přijít na recept jak dostat kotouč za Vošvrdova záda… a tak opět přichází trest v podání nedáš až dostaneš. Je až neuvěřitelné jakou lekci z produktivity jsme v tento nevhodný okamžik dostali. Zbývají necelé 4 minuty do konce utkání a málo kdo z nás v tu chvíli věří na zázraky. Těžko se fandí, když máte úzko v hrdle, ale přesto se pokoušíme ještě nějaký ten pokřik ze sebe vydat. Přichází odvolání Ríti a hra vabank. Nyní už nelze nic ztratit. Olomouci se podaří dostat puk do prázdné klece a utkání je rozhodnuto. Výsledek neodpovídá hře, ale přesto světelná tabule ukazuje 5:2. Je konec nadějí a snům o vytoužené baráži. Někteří neunáší emoce a zahazují veškerá piva. To se nelíbí žlutým vestám a zasahuje poléváním vodou v kýblech a pepřovým sprejem na určité jedince. Odpaluje se pyro a my se tak loučíme s hráči a děkujeme jim i tak za slušně odehranou sezonu. Cíle se bohužel nepodařilo dosáhnout, ale i tak nám dělali po celou dobu radost.

Po zápase smutně opouštíme stadion. To se opět nevyplácí opuštěným jedincům kdy tratí svoje šály. Tento neduh co sem dotáhla zvěř se začíná stupňovat a který bohužel už proniká už i k nám. Takže do budoucna se nevyplácí vlastně něco tvořit vyrábět a podobně, protože se to stejně zničí nebo ukradne? Smutné, když je víc "IN" krádež a ničení…

Sezona je tedy za námi a my si pro vás připravíme nějaké to vyhodnocení, co se to vlastně všechno letos odehrálo. Juniorka hraje baráž, tak kdo budete mít možnost určitě ji v záchraně v nejvyšší soutěži přijďte podpořit. Jinak  zase za necelého půl roku se sejdeme a budeme se těšit na další zápasy naší milované Dukly. Takže buďme stále svorní! Červená a žlutá jsou barvy naše! Jedině Dukla!!!

PAJUCHA

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím