Semifinále odstartovalo - Hurá na Holomóc.

Po nekonečném desetidenním pustu a netrpělivého čekání na soupeře, nadešel další zápas naší milované Dukly. Litoměřice i Benátky neměli co ztratit a tak jasné favority dovedli slušně potrápit. Nás ostatní tak nechávali v nejistotě, s kým že to naši borci semifinále sehrají. Úlohu favorita však nakonec oba celky splnili a tak náš zrak směřoval na Hanou.

První dvojzápas vycházel na všední dny a tak nezbývalo než si prodloužit víkend. Nebo zvolit druhou variantu a na jednotlivé zápasy dorazit na otočku. Ti, kteří se rozhodli, že zde stráví noc, se o svém pobytu vyjádřili takto:  http://duklafans.cz/clanek.php?id=57

Jsem rád, že si pobyt opět dokázali užít a kromě házené tak budeme reprezentovat v dalším sportu na příštích Olympijských hrách. :D

My ostatní, co měli jako denní program: práce - > Olomouc -> Jihlava ->práce -> Olomouc -> Jihlava, jsme to měli zpestřeni o dva automobilové zážitky navíc. Od kolegů mi bylo doporučeno psychiatrické vyšetření, ale láska ke klubu je natolik silná, že nejde tyto zápasy vynechat, ať se děje co se děje.  Tentokrát jsem zvolil posádku složenou z taktéž svědomitých pracovníků, abych měl jistotu, že se druhý den opravdu do práce dostanu. Náš sraz byl určen na patnáctou hodinu. Řidič výpravy přijíždí na čas a můžeme vyrazit. První zastávka přichazí opět na benzinové pumpě s výhledem na Velmez. Zde přichází výměna řidičů, jelikož chuť na pivko byla přece jen dost silná a tak lehké zásoby přece jen nakupujeme. Cesta tentokrát probíhá v poklidu klidným rozhovorem o zápasech Dukly včetně mládeže až do Olomouce. Po pravdě byl jsem z toho překvapený. Přece jen už jsem si navykl na styl Hana Zagorová z rádia na maximum, obnažení spolucestující, kolující flaška, kolující spolucestující ze sedla na sedlo, neustálé pokřiky,… no ale tak jednou změna neuškodí :-)

Průjezdem Olomouce potkáváme cestou dobře známé tváře, které už nějakou tu plechovku či kelímek přece jen do sebe natlačili a pěvně svírají další. Dojíždíme ke stadionu a zde přichází prozřetelnost řidiče číslo jedna, který navrhuje zaparkovat auto jinde. To se nám opravdu nakonec vyplatilo. Ale o tom až později. Před plechárnou se vítáme s ostatními, kteří se pomalu trousí a je vidět jejich natěšenost stejně jak ta naše. Procvičování hrdel před zápasem by mohl závidět nejeden operní pěvec. Všeho ale s mírou, musíme si něco nechat na zápas.

Přicházíme do sektoru a k mému milému překvapení se zde objevují i jedinci, které bych zde neočekával nebo v jejich nabitém osobním čase vůbec nepočítal. Náš sektor se docela slušně zaplňuje a je vidět že nás tu dneska přes tu stovku bude určitě. Domácí publikum se celkem slušně plní též. Z letošních výjezdů vím, že ale zase nijak extra návštěva to nebude, ale přeci jen playoff je playoff. Hráči vjíždějí na led snažíme se ze všech sil naše kluky přivítat. Místní hlasatel uvádí jakousi pěvkyni a že zazpívá hymnu. Smekám tedy, ale po dvou slovech opět nasazuji čepici nazpět. Na místo - Kde domov můj je zde zpívána jakási lidovka podporující okřídlenou drůbež. Pokračujeme tedy v našem hlaholu. Puk je na ledě a jedeme neúnavně pokřiky celou třetinu. To že nás dnes fandí víc než třicet je opravdu znát a některé pokřiky se halou slušně rozlehají. Odpočinková místa doplňuje na trubku Baloo. Nasazení na ledě je opravdu vyrovnané a hodně bojovné. Oba celky jdou do zápasu naplno a je vidět, že oba celky chtějí vyhrát. První třetina však konči bez branky a my zhruba do poloviny přestávky jedeme dál svůj chorál.

Druhá část zápasu se odvíjela ve stejném tempu a to jak na hřišti, tak v hledišti. Vytahujeme zde i naše předem připravené choreo. Čekáme, kdy padne náš vytoužený gól, o kterém už přes dobrou půl hodinu hulákáme. K naší smůle jde však do vedení Olomouc. Nasazení kluků je však natolik bojovné, že věříme ve vyrovnání. Bohužel nepřichází. Snad tedy třetí část přinese sladké ovoce v podobě gólu. Zápas je opravdu vyrovnaný od první minuty až do konce. Navíc Olomouc přidává další branku a my smutně odpočítáváme zrakem poslední vteřiny kdy naši borci bojují bez brankáře, ale spíš hasí šance kohoutů do naší odkryté klece. Nedá se nic dělat zápas tedy končí ve prospěch místního celku.

Opouštíme stadion ke svým vozům a dovídáme se telefonicky od ostatních, že mají prořezaná kola u čtyř aut. Přijíždíme k nim alespoň s nabídkou rezervy, ale není to nic platné. U každého auta jsou prořezána dvě kola a tak někomu nezbývá než vyhledat jinou pomoc. K tomuto činu se nikdo nepřihlásil. Takže těžko spekulovat kdo to mohl být? Nakonec se ale většině podaří Olomouc opustit a dostat se tak domů. Je mi líto rodiny, která se přijela se podívat na zápas se svými malými dětmi a takhle jim znepříjemnila zážitek ze zápasu. Bohužel bezmoci nedělají rozdíly… Přijíždíme domů, když v tom mi oznamuje člen jiné posádky, že ho zapomněli vysadit v Brně a byl tak nevědomky odvezen do Jihlavy. Řidič na jeho přítomnost jaksi zapomněl a jak ho znám tak se při cestě vášnivě rozpovídal, že nehleděl na cedule, kde se právě nachází. Veškeré výpadovky mu tak dělají problém. :D Naštěstí osiřelého jedince se ujímá Káca, který mu nabízí přespání. Pokračují však před spáním do hospody, kde má Káca přednášku, takže se uložení ke spánku jaksi protáhne do pozdních ranních hodin. Měl však svůj denní rozvrh, se kterým sirotka seznámil a vše nakonec dobře dopadlo. Domů doráží i nešťastníci s prořezanými koly a myšlenky tak mohou směřovat ke spánku a na zítřejší utkání.

DEN DRUHÝ

 Na druhý den byl náš odjezd naplánovaný na patnáct třicet. Měli jsme mít tandemovou jízdu s Učitelem. Pan učitel využil jarních prázdnin a tak posbíral veškeré mlaďochy, kteří se mu nabídli. Bohužel náš řidič Čelsí se asi zaobíral kreslením mapy, která nás měla dovést do Olomouce. Na sraz tedy přijel pozdě a tak z tandemové jízdy sešlo.  Vydáváme se na cestu a snažíme se spojit s ostatními vozy, po krátké domluvě rušíme společné zastávky a vydáváme se přímočaře směr Olomouc bez jžádného přerušení. Čelsí nabuzen písněmi Žita 44, jede jako blesk a na kraj Olomouce přijíždíme kolem páté hodiny. Hodinový předstih láká zasednout někam do místní hospůdky, ale paní co mluvila v navigaci byla proti. Následuje nechtěná zhruba dvacetiminutová prohlídka městem. Dojíždíme na místo určení a na řadu přichází vytvořená mapka. K jeho smůle si ale bere jiný papír a klidní nás tedy že jí má v hlavě. Je pravda, že on jediný se v ní dokázal vyznat :-) Slova teď půjdeme třeba tudy nás chvilkami nenechávali klidnými, ale z ničeho nic se před námi objevila Plechárna. Vidíme zde nově založený curlingový tým, který je opravdu vydatně posílen až bych řekl že chytli hromadný zánět spojivek.

Míříme na stadion a dnes je v našem sektoru o dost méně příznivců než v pondělí. Za to více jsou fanoušci naladění. Jestli si někteří pamatují tento zápas, tak smekám :D Ale nezoufáme a věříme že i v tomto počtu to bude slušný rachot. Opět na čas přijíždí i posádka pana učitele, který se opět nejspíš rozvášnil svoji mluvou a odbočil kamsi na Kroměříž. Kdyby sem nejel včera… asi bych se nesmál, ale tohle opravdu se může stát jenom jemu :-) To už ale opět vjíždí hráči na led. Začínáme stejně hulákat jako včera.  Hra je opět vyrovnaná. K naší smůle se opět dostávají do vedení hosté. Vyžadujeme se vyrovnání. Veldovi se naskytla krásná příležitost do odryté klece, ale minul. Kdekomu se zde zrychlil puls, ale my přesto věříme že dnes si ten gól zakřičíme.

Vyrovnání se dočkáme ve druhé třetině v jednatřicáté minutě. Míša Důras svoji trefou rozpoutal v našich řadách neuvěřitelnou euforii. Všichni skáčou jak kdyby měli pod sebou trampolínu lezou po všem možném a radují se. Svoji radost neskrývali ani hráči. Konečně je tam! To nás probudilo a my přidali na intenzitě. Trumpeta hrála veselé melodie a my hnali naše kluky k další brance. Ale to už bylo z druhé třetiny vše. Víra, že dnes to vítězství odvezeme je víc než velká!

Do třetí třetiny naši hrdinové vlítli s neuvěřitelnou chutí a vervou. Bohužel veškeré střely lítali všude kolem jen ne do olomoucké svatyně. Ale Olomouc také neřekla konec v deváté minutě třetí třetiny opět navyšuje svoje skóre o jednu branku. Třetí třetina má opravdu náboj. Kluci se nevzdávají a bojují. Opět chtějí vyrovnat. Ale střely zase lítaly všude jen ne tam kam patřily. A opět došlo na nejhorší frázi - Nedáš až dostaneš. Olomouc čtyři minuty před koncem zvyšuje na dvoubrankový náskok. To už je i pro nás jaká si dýka do srdce. Fandění upadá, ale přesto věrní jedinci ženou naše kluky do poslední vteřiny. Výsledek se ale nemění. Za zmínku stojí ještě pěstí souboj u kterého nebyl nikdo jiný než náš oblíbený Malčíny. Tentokrát si vybral na souboj o hlavu většího soupeře, ale je mu rozdíl  centimetrů nedělá problémy. Jakmile se mu splaší jeho kladiva o rychlosti rakety. Nemá protivník žádnou šanci. Soupeř padá k ledu a my zdravíme Malčínyho k jeho výhře v další šarvátce.Zápas končí a my hráčům přesto i tak děkujeme za bojovný výkon. Není se za co stydět. Bojovali jako tým, ale Olomouc své šance na rozdíl od nás dokázala proměnit. Posmutnělý opouštíme stadion, avšak nevěšíme hlavy. Série se stěhuje k nám a při bouřlivém povzbuzování určitě stav srovnáme na 2:2 a do Olomouce se v úterý opět vrátíme.

Takže všichni a to povinně!!!  V pátek v 17:00 na značkách na Horáckém zimním stadioně a v sobotu v 17:30. Naši jihlavští borci si zaslouží naší podporu a pojďme společně s nimi vyrovnat sérii a poté jí otočit a dostat se tak opět po deseti letech zpátky do baráže. Jedině DUKLA!!!

Pajucha

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím