7 statečných házenkářů aneb třetí zápas v Havířově

A je to tady, první kolo play off! Na tohle jsme čekali celou sezonu! Dostali jsme Panthery Havířov, je ten název správně že…?! Po domácích výhrách se Dukla ujala vedení 2:0 na zápasy a nyní nás čekal výjezd k pantherům (které prý pustili ze ZOO), kde chceme ukončit sérii.

Co se stalo v Jihlavě mezi prvním a druhým zápasem, všichni moc dobře víme a co se stalo chvíli poté také víme :-) ... I proto musel být výjezd dosti zajímavý, né jen mezi soubojem na ledě, ale i v hledišti a mezi fanoušky. Hecnuté to bylo nadmíru a čekal jsem veliké spojení fanoušků z Dukly, kteří podle všech diskuzí a komentářů čekali na veliký atak od domácích. Když jsme zjistili před odjezdem, že od „NÁS“ jede jen sedm kusů, docela mě to zklamalo - upřímně. A to hodně! Kór, když je to takhle vyhecovaný. Musím dodat, že ani jeden z těch sedmi vejletářů nerejpal a nereptal v diskuzích do protivníků…

Když jsme se sešli, každý z nás měl stejný názor, kde jsou všichni ty frajeři, co přikládali pod kotlem. Inu, co, náladu nám to nezkazilo a hned od prvních minut zájezdu jsme se dobře bavili a usmívali se od ucha k uchu. I s úsměvem jsme konstatovali, že ostatní fanoušci, co to nejvíce hecovali, sedí doma u onlajnů, tak mi za ně musíme dostat po našich krásných tlamičkách.

Padali i takové vtípky, že se vyfotíme vedle sebe před výjezdem a poté po výjezdu… Cíl pro ostatní bude – poznej rozdíly.

Také jsme chtěli volat na Duklu, ať nám v kotli udělají bezbariérový přístup, či ať opět vytvoří V.I.P. dřevěné lože, které nebudou jak dříve pro výherní fanoušky, ale nyní, pro naše „dvoukolové kárky“.

Přes mobilní telefon jsme si zamluvili krásné ubytování ve městě (které se stalo pro nás sedm statečných městem, na které nikdy nezapomeneme a hned po Jihlavě ho milujeme nejvíce), které sídlí nedaleko místa hokejového dění.

Nečekaně a výjimečně jsme se nahlásili jako tým házenkářů, který zde hraje utkání. Velice a mile nám paní zamluvila místečka na útulné ubytovně.

Rozdali jsme si pokoje, vzali si dresy, šály a zavolali místnímu taxikáři. Představil jsem se mu jako Zdislav Zindulka a řekl mu, odkud a kam nás má odvézt.

Vyšli jsme před ubytovnu a po pár minutkách čekání přijeli dva taxíky, které nás zavezou na utkání. Cesta byla velice veselá, řidič prvního taxíku vypadal jako již vyhozený trenér hokejové reprezentace Lojza Hadamczik. Vyprávěl nám vtipy o cikánech a to ho rozparádilo natolik, že i v obcích jel rychlostí Milana Baroše ve Ferrari.

Dovezl nás na místo určení a my se vrhnuli na stadión. Domácí pantherská zvěř už pěla své chorály a my zaujmuli místo. Fandilo se nám krásně a i přes jejich řev jsme pěly své pokřiky. A když se objevilo hluché místo domácích, zaúřadovali jsme a byli slyšeni i ve všech koutech stadionu. Byli jsme překvapeni, že v sektoru hostí nás nestálo jen sedm, ale i další tváře z Jihlavy, o kterých jsme nevěděli. I když ony tváře moc nevídáme, bylo to od nich pěkné (asi nevěděli, co se v posledních dnech psalo a stalo :-)).

Jelikož jsme měli sucho v krku, zašli jsme si postupně koupit hektolitry lahodného a chlazeného moku. Nevím přesně, jak se tento nápoj jmenoval, ale někdo říkal, že to je pivo…

O přestávkách se nás sedm střídalo s hlídáním naší sektorové vlajky, což upevnilo náš kolektiv ještě více.

Po vyhraném zápase na nás čekal Lojza a odvezl zpátky do „našeho“ nového města. Poradil, kam máme zajít na jídlo či již zmíněný lahodný mok.

Když nás vysadil, vedl jsem naší – vaší skupinku k lokálu, kde jsme si chtěli dát opět hektolitry piva, oslavit vítězství a vedení 3:0 na zápasy. Byl jsem ovšem degradován (důvod byl, že jsem skupinku vlekl do největšího pajzlu) a velení převzal jiný účastník zájezdu, který nás přivedl do krásné a luxusní pizzerie. Objednalo se první jídlo za celý den a opět další pivo, které opravdu nebylo první, ale troufám si říci, že již dvouciferné.

Stalo se zde i pár záhad, jeden člen si objednal žampiónovou pizzu a když při jídle zjistil, že pizza není šunková, ale je žampiónová, požadoval vrácení peněz…

Po usměvavém odchodu z pizzerie jsem opět zaujmul vedení naší – vaší skupinky. Tentokrát jsem již nebyl odvolán (házenkáři byli utlumení od lahodného moku) a tudíž jsem je odvedl do vysněného pajzlu.

Hospůdka byla slušná a zaujmuli jsme místo v rohu. Diskutovali a debatovali jsme dlouhé hodiny, pili pivo i tatranský čaj (šíííííílenej panák!)

Zde, jestli mě má opilá vzpomínka neklame, vznikla i surikata. Přemýšlelo se, o pantherech, které pustili ze zoo, diskuze se přenesla do naší ZOO a první, co v jihlavské ZOO najdeme, jsou právě surikaty. A jelikož „vážně chceme být tvrďáci“ jak pantherská zvěř, vymsleli jsme nové pokřiky!

 

Tady je máte:

Pustili nás ze ZOO, no tak SURIKATY do toho!

SURIKATY olé….

SU - RI – KA- TY

HC Surikaty dáme gól, dáme gól, dáme góóól

My jsme SURIKATY, co jste vy!

Kdo neskáče není SURIKATA hop, hop hop (ruce musí být u prsou a zápěstí ohnuté dolu)

 

Při plačicím smíchu z vtipné konverzace i smutných chvil, vzpomínajíc na prohranou baráž se Znojmem, začal jeden člen sedmi statečních šíleně blejt! Né jen, že zde byl výbuch blitek, ale i výbuch smíchu. Někteří členové utekli k vedlejšímu stolu, páč jim to začalo také krkat a báli se, aby nepřidali také jednu nálož blitek. Ujišťoval jsem pana POBLIJONA, že se nic nestalo, ať si umyje tričko, hubu a přidá se k dalšímu radování a pití piva či tatranského čaje. Ten odmítal a chtěl se jít převléci, prý nechutně smrdí. Byla to pravda a proto jsme ho propustili. Než jsme ovšem dopili další pívo, stál u nás a nařídil si také piváka. Byl velice vtipně oblečen, jelikož přišel do pozdní únorové noci v zimních botách, tričku a kraťasích.

Veselilo se dál a nad ránem přišel hlad. V centru města jsme našli hladové okno, kde spala paní vedoucí. Byla námi probuzena a udělala nám jídlo, které každý z nás uznal za vhodné. Také jsme každý nakoupili plechovky dalšího piva!!! Už teď mě to slovo děsí!

Hned, co jsme naplnili své žaludky, zbytek jídla byl odhozen, nikomu zde nechutnalo, ale to nám vážně výlet zkazit nemohlo. I vedoucí pochodu byl už někdo jiný a náhle jsme byli zavedený do našeho spícího paneláku.

Posedali jsme si v kuchyni a načnuli další plechovičku piva. Když jediná slečna zájezdu usnula a po ní i další člen, sundali jsme si oděv a bavili se dále. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou v televizi běželo porno jako hrom :-)

Volume jsme dali na 100% a sledovali jsme televizi. Musím říci, že jsme se všichni smáli situaci, která nastala. Pět téměř nahých pánu, kteří koukají na souložející pár, televize řve na plný koule a dozajista o tom vědí všichni, co jsou na ubytovně také :-D

Únava nás ale přemohla a šli jsme do pelechu, televize ale stále běžela s volumem 100% a nepřepnutým programem!

Při probuzení jsme se navzájem tázali, co dělat, hodin do hokeje spoustu. Padali návrhy, jet se podívat na hrad či zámek, ale když se načnula lahvinka becherovky místo vyčištění zubů, veškeré inteligentní návrhy (kromě společného obědu ve městě) spadly. Jelikož milujeme hokej, rozhodli jsme se podívat na místní zimní stadion.

Při pochodu na oběd jsme potkali na místním malém hřišťátku hrát cca desetileté kluky, jak v zápalu boje hrají slavný hokejo-hokejbal. Dva z nás jsme se připojili a hrdě jsme jim střežili branky!

Poté jsme našli místní stadión, ještě před návštěvou zimáku jsme si ovšem dali na zahrádce lahodný mok s pěnou, kochali se sluncem a volali do práce, prosíc se dalšího dne volna v práci. Při příchodu na stadion jsme se zděsili, vypadalo to, že byl postaven v roku 1654 a od té doby byla na něm zrekonstruovaná akorát síť na brance. Před stadiónem byla i hokejová hospůdka „hokejka“, kde jsme si dali opět pivečko, zahráli si fotbálek i stolní hokej.

Po vypití piv jsme se snažili dostat opět k naší ubytovně, kde jsme měli zaparkované auta. Našli jsme ale zase líbeznou hospodu. Když jsme do ní vešli, nevěřícně jsme koukali! Blicí člen zájezdu POBLIJON prohlásil – tak tady jsem už jednou blil! Ano, došli jsme zpátky do té hospůdky (pajzlu), kde jsme v noci popíjeli! V hospůdce nás přivítali a ptali jsme, jak jsme hráli házenkářský zápas… Bylo to k neuvěření, pili jsme zase stejné pivo, stejné panáky tatranského čaje a došlo nám, že jsme se vrátili do minulosti. Nevím, jak to popsat, ale přišli jsme na to, jak se posunout časem zpátky. Chtěli jsme vsázet na „dnešní“ zápas, páč jsme jistě věděli, že to hostující tým vyhraje 2:3 a budeme vést 3:0 na zápasy. Také jsme zjistili, že jsme nemuseli obejít ¾ města, abychom našli stadion a pajzl, ale stačilo od naší ubytovny ujít pouhých 200m.

Dokonce jeden člen zájezdu ráno po probuzení říkal, že zajdeme na „hokejku“ na pívo…Onu hospodu „hokejku“ jsme vážně navštívili, i když nikdo z nás v tomto městě nikdy nebyl.

S vykulenýma očima a stále s vědomím, že se dokážeme přemístit v čase jsme dorazili na stadion, kde již čekali naši další fanoušci od „NÁS“, kteří se tentokrát domluvili a dorazili alespoň na druhý zápas.

Při vyhlašování domácí soupisky znělo z našich úst líbezné doplňování příjmení - čůrák! Velice jsme se tím bavili…

Komentátor hrdě hlásil: Za domácí nastupuje Vladimííííír…..

A jelikož jsme nechtěli kazit atmosféru, naše odpověď zněla jasně: čůrák!

Co dodat, vyhrálo se, postoupilo se, vrátili jsme se bez úhony. Přesně v tohle jsme před odjezdem z Jihlavy doufali!

Akorát jsme zjistili, že jsme asi byli okradeni, páč ani jeden ze sedmi statečných neměl v peněžence žádné peníze… či to bylo tím lahodným mokem?

 

P.S.: tohle je jen malá zmínka, co se tehdy stalo. Protože, to co se stalo v onom městě, zůstane v onom městě…

 

Sedm statečných:

 

Svazák a stejně tak negativní člen

Poblijon

Chlastající slečna

Agresivní spáč

Vypálená vidlička s nožem

Velitel ovladače s programem „P“

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím