Kotlina vydrancována - JIHLAVO, DERBY JE NAŠE!!!

Závěrečný maraton základní části pokračuje a máme tu nejspíš poslední derby s Chytráčkovem . Konečně jsme mohli odvrátit zrak od politického dění a soustředit se znovu na tradiční podporu naší Dukly. Člověk nějak musí ventilovat svůj vztek a vyřvat se do světa. K tomu je právě derby šité, jak na míru.

Výjezd do Brodu opět připadl na pondělí. Naštěstí se v Jihlavě nikdo neproháněl na bílé klisně a veškeré ohňostroje už taky od Nového roku utichly. Jediné tedy co připadalo v úvahu je držet pyro a hulákat. Mohli jsme tedy doufat ve větší podporu než při posledním obléhání kotliny. Přesto si myslím, že takové zápasy patří na sobotu. Účast by určitě byla jednou taková. Ne-li větší, ale los je los. Nic se přesto nenechává náhodě a domlouvají se různé zájezdy vlakem, autobusem a spousta příznivců volí cestu po své ose. Autobus klasický pořádá fan-club. Vlakem se na svou výpravu vydává čtyřicet statečných jedinců za doprovodu obrněných těžkooděnců, kteří se stali jakýmsi inventářem těchto výletů. Vlaková výprava byla obohacena o čerstvého otce, který ke své i naší radosti přivedl na svět budoucího následníka našich řad a tak je to i patřičně oslaveno a zapito. Přeci jen sucho v hrdle je nepřítel každého hulákajícího fanouška a tak stále vlhčení hlasivek patřičným mokem přijde vhod. Dojde zde i k evangelizování spolucestujících, převážně slečen, které se nadšeně nechají ověnčit červenožlutými šálami a vhodně zvolený drink z nich smyl veškeré hříchy fandit někomu jinému než jihlavské Dukle.

My ostatní, kteří si trasu volíme vlastními prostředky, se v těsném časovém závěsu držíme za ostatními. Přijíždíme na místo určení možná i s předstihem před výletníky a tak domlouváme společné posezení nedaleko zimáku. Místní pohostinství působí moc slušným dojmem, než jsme zvyklí, ale přesto usedáme. Po důkladnějším rozhlédnutí zpozorujeme bytost, k níž slušný přívlastek nejen v našem kotli nenaleznete. Slečna novinářka zde nabírá nejspíš inspiraci, jak náš milovaný klub znovu pohanit. Do nějakých osobních konverzací nemá smysl se pouštět. Přesto dáváme najevo svými poznámkami, že o její přítomnosti víme, což možná tuto pisatelku vnitřně rozpoloží k nepříjemnému stavu. Účinek se dostaví během deseti minut a svoji pozici opouští. Náš pohled se obrací za kutálejícím balvanem a my se tak nyní v klidu věnujeme svým objednávkám. Dopíjíme a vydáváme se směrem zpět na místo dobývání. Fronta na lístky mezitím utvořila slušný zástup. Účast dnes tedy bude početnější než posledně. Přicházíme na stadion a vidíme už zde přítomné a dobře rozpoložené výletníky. S radostí se vítáme a pomalu každý zaujímá svoji pozici připraven zde nechat každou hlásku umocněnou o nějaký ten decibel navíc než je zvyklý.

Hráči vjíždějí na led a blíží se zahájení zápasu. Pro nás to znamená impuls zmáčknutí červeného tlačítka k výbuchu pokřiku a potlesku. Neleníme a pouštíme se do oslavných chorálu našich barev. Úvodní tlak borců v červeno žlutém násobí i naši odezvu. Vše graduje hned v první minutě brankou Máry Prokše a po oslavách ženeme naše kluky o to víc. Tlak je silný, ale přesto se soupeři daří vyrovnat. My však nepolevujeme a ženeme kluky kupředu, jak to jen jde. První třetina končí nerozhodně. 

O přestávce se většina odebírá ven protáhnout roztleskané ruce, rozskákané nohy a zjišťujeme, že si pro nás místní připravili jakousi ohrádku. Její překonání brání pendrekonoši a vyzývají zpět za ohrádku s výhružkou záchytné stanice. Každý chce vidět zápas do konce a tak mávne rukou nad pár kusy posvárovaného kusu oceli. Někteří si opakují svoje zpěvné party našich chorálů, aby o přestávce hrdla nepolevila a vracíme se zpět do sektoru, kde připravujeme (po pravdě na rychlo) vytvořené choreo. Alespoň nějaké na rozdíl od místní rebelují chátry. Postupně vracející se lidé dostávají červené a žluté čtvrtky, které mají utvořit šachovnici a po stranách lemující červené a žluté pruhy plus nějaké to pyro samozřejmě.

Začíná druhá třetina a po čtrnácti odehraných vteřinách jde vše na povrch společně s našimi pokřiky. Někdy v jednoduchosti je síla i krása a ve finále to vše dohromady působí velice pohledně. Vracíme se zpět ke klasickému skandování. Po celou dobu je zde i megafon, který se nachází k mému údivu hned vedle bubnů. Tohle trochu postrádá logiku asi stejně jako se dožadovat křikem toaletního papíru na školních záchodech o prázdninách. Megafon patří před dav! Jedno se musí tomuto spíkrovi s megafonem nechat. Burcoval své okolí neustále nějakým pokřikem a tak nenechal naše hrdla v klidu odpočívat. Fandění šlape jako hodinky ze Švýcar a naše prosby o gól jsou vyslyšeny. Opět se ujímáme vedení a roste tak radost v našich řadách. O pět minut později přidává Petr Mocek druhou trefu a radostná euforie graduje do vrcholu. Druhá třetina nám tak dodala pocitu spokojenosti se vším všudy.

Na konci druhé přestávky probíhá soutěž, na kterou nás její organizátoři vyzívali již před utkáním. Ale výhra v podobě piva Rebel? Nikdy! Tato tekutina nestojí ani za vylití do kanálu. Navíc stejně by nás žluté vesty nepustili s výhrou zpět do sektoru, tak není divu, že se nikdo z nás nechce účastnit. Možná  i dobře. Jeden z účastníku gestikuluje prsty naším směrem. Opravdu hrdina schovaný za mantinelem a je spíše k smíchu. Soutěž konečně končí a klauni se klidí ze šapita.

Na řadě je třetí třetina, v kterou doufáme, že dotáhneme do zdárného konce. Nervy a obavy však přicházejí. Brod opět snižuje na rozdíl jedné branky a počet herních oslabení také přibývá. Naštěstí prozatímní kapitán Radek Hubáček opět navyšuje skóre o dvě branky. Bohužel na řadu přichází další oslabení, které poprvé místní hráči trestají. Naše borce ale nepřestáváme povzbuzovat a ženeme je k bojovnosti do poslední vteřiny. Bohužel bruslaři bez hokejek nás posílají tři minuty před koncem opět do čtyř hráčů. Srdce buší o žebra jak hluchý do vrat. Místní odvolají svého brankáře a tak je přesilovka mnohem nebezpečnější. Naši borci se brání zuby nehty, ale vyhození Ríti končí mimo dostupnou hrací část. To se opět nezdá kroužícím pruhovaným supům. V tuto chvíli má nejeden z nás sevřené půlky natolik, že by ani žiletku neprotáhnul. Vylučování se nekoná, ale i tak stále nervy pracují.  Puk obíhá po všech stranách našeho obraného pásma. Kotouč se nám podaří ukořistit a Venca Jaroš posílá přes celé kluziště puk do prázdné brány. Je to tady. Víme, že jest dokonáno. Konečně letos dobytá Kotlina. Bujaré veselí provází náš sektor a my děkujeme hráčům za perfektní předvedený výkon i přes marodku, která nás momentálně trápí. Naši mladíci i ostatní se ujali svého úkolu bravurně, za což jim patří velký dík. Nyní může opět následovat naše společná děkovačka, která je znovu provázená pyrem. Hráči náš výkon v hledišti odměňují rybičkami a my vyzýváme jednotlivé hrdiny  dne k samostatné pokloně, před sobě samými. Hráči si děkovačku užívají s námi a poté putují do kabin, kde je dnes určitě čeká pochvala. Na stadionu zůstáváme sami a dožadujeme se ještě znovu o návrat našich borců. Ten se však již nekoná a tak i my se vydáváme ke svým dopravním prostředkům a spokojeně se tak můžeme dopravit domů. I když my jsme přece VŠUDE DOMA!!!

PAJUCHA

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím