Olomoucká plechárna i podruhé vyloupena

Již zmíněná zábava si bohužel vybrala daň k neúčasti mnoha výjezdníků na ústeckém stadionu. Někteří uklízeli sál, jiný neměli sílu a někdo se dokonce probudil až v neděli. Zábava se vydařila a zanechala spoustu zážitků a dojmů. Fanatikům se naštěstí podařilo dát dohromady posádku a tak jste o report nepřišli. Tímto bych chtěl poděkovat Sapimu, který se podělil o své zážitky a rozesmál nejedna ústa svým vyprávěním. Ale nyní k Olomouci.

Konec základní části nabral na obrátkách a tak tady máme každý týden tři kola do začátku playoff. Nic příjemného pro hráče, ale pro nás fanoušky také ne. Při pondělním průzkumu, kdo se chystá na Hanou, nevypadal výjezd poněkud růžově. Spousta účastníků byla pracovně vytížena nebo měla jiné povinnosti. Přesto se mi po pár telefonátech podařilo zajistit alespoň jednu posádku. Možná by se podařilo vypravit ještě jednu, ale bohužel řidičů na tento zápas bylo jak šafránu. Z Jihlavy tedy vyjíždíme jako jediní.

Sraz je tentokrát stanoven na 14:45. Nechtěli jsme nechat nic náhodě, a proto si dáváme rezervu. Nevyzpytatelnost D1 kolikrát nezná mezí a naši účast na Hané jsme nechtěli nijak riskovat. Všichni se scházíme včas a můžeme se vydat směrem na Olomouc. Cestou nás čekala jedna mezi zastávka v Brně, kde jsme naložili posledního člena naší výpravy. Do Brna přijíždíme na místo určení srazu s patnácti minutovým předstihem. Tento prostor jsme využili k doplnění pochutin a plechovkových nábojů. Jarda, který již v ruce svíral v ruce místní Starobrno, si po důkladnějším prohlížení všiml znaku Komety. Ihned plechovku vrátil zpět do regálu a zvolil raději jinou značku pěnivého moku. Obsluha byla z nás poněkud zprvu nesvá, ale když se jí podařilo nám vnutit sušenku, nervozita rázem opadla. Poslední účastník naší výpravy přichází a my se můžeme v klidu odebrat do Olomouce. Cesta probíhala v poklidu a krátíme si ji různými příhodami ze zábavy. Dáváme ještě jednu zastávku těsně před Olomoucí. Rychlé protažení zad a plic doplňuje svoji účastí herec Lukáš Vaculík, bohužel pevně svíral mobilní telefon těsně u ucha snad 10 minut a ne svůj hovor ukončit. Nelze s ním tedy navázat konverzaci. Nahlížím do vozu, jestli nemá sebou alespoň Sagvana, ale bohužel jeho kamarád do deště ho dnes nedoprovázel. Pravda, počasí bylo mrazivé s náznakem sněžení, takže se není čemu divit.

Ke stadionu dorážíme čtyřicet minut před utkáním. Zde již na nás čeká známá tvář, která naši účast podpořila v Havířově. Čekáme ještě na jednu dvojici, která zde již byla od dopoledne a spojila si výjezd s romantickou prohlídkou města. Venku je však zima větší než je na stadioně a tak čekání krátíme pohledem na rozbruslení hráčů. V sektoru se nás nakonec sejde kolem 20 účastníků. Pravda některé tváře jsem viděl opět poprvé, ale o to víc potěší, že se vždy najdou jedinci z okolí, kteří přijedou podpořit Duklu i mimo domácí zápasy. 

Zápas začíná a náš sektor je jaksi roztrhán do různých prostor. Nás sedm je však pohromadě a víme, že v tomto počtu asi naše hlasivky nemají šanci odhulákat celý zápas. Přesto se do toho pouštíme. Volíme jednoduché pokřiky. Nemá cenu se vyšťavit nějakými zpěvnými chorály v tak nízkém počtu. K milému překvapení se připojují i nám neznámí jedinci, kteří se odebrali až na samotný vrchol našeho sektoru. Buben je dnes zbytečný. Jeho součást by spíše připomínala prezentaci fandění domácích příznivců Písku, Benátek a dalším jim podobným. Navíc máme zde trumpetistu Miuwiho a ten vyplňuje tichá místa k odpočinku našich hrdel. Na intenzitě našeho skandování má podíl i úvodní branka Filipa Semana, který k naší radosti posílá Duklu do vedení.

První třetina tak skončila a my se chtěli nalokat čerstvého zimního vzduchu s příchutí nikotinu. Žluté vesty jsou však opačného názoru a posílají nás na druhý konec stadionu. Nejsme ale sebevrahové se mísit s domácím sektorem.

Druhá část utkání je podobná té první. Opět zkoušíme se v tomto malém počtu rozeřvat z plných plic a na radosti nám přidává Hubas, který zvyšuje na 2:0 v náš prospěch. Tím i uvadá fandění domácích, kteří i tak se doposud prezentovali spíše komorně. Jejich celo stadionový pokřik Mora – Mora připomínal reklamu na sporáky. Měl totiž stejnou intenzitu jak písně místního DJ.

V plechárně je dnes kosa jak v Benátkách a o druhé pauze se tak zkoušíme zahřát horkými nápoji klobásou nebo dokonce i venku. To už žluté vesty vchod nestřeží. Je tedy možné se dostat konečně i ven. O přestávkovém programu se prezentují místní sledge hokejisté. Od fotbálku už zde k mému smutku upustili, což je velká škoda. Kdo zde pamatuje náš výkon před třemi lety, jistě by ho opět bolela bránice. Místní se nás po celou dobu vyptávají, jak to dopadlo s Béďou a chválí nás, že i v tak malém počtu jsme skvěle slyšet i bez pomoci trumpety.

V poslední části již žádná branka a my se dnes můžeme radovat i z čtvrtého vítězství proti Olomouci. Hráčům patří velký dík za předvedený výkon a zvláště Ríťovi, který doslova čaroval ve svém brankovišti. S hráči si dáme oblíbenou děkovačku a rybičky, potom opouštíme stadion. Před zimákem na nás čeká skupinka deseti pubertálních adolescentů s chutí se porvat. Útočí na dvě osamocené ženy, kterým se snaží strhnout šálu a dres. Neúspěšně. Že se přepadávají menší skupiny je zbabělečky normální, ale útočit na dvě ženy? To je spíš už víc než ostuda. Žluté vesty nás prosí, ať se chvíli zdržíme, že na nás čekají další za rohem stadionu. Je nás málo a nikdo z nás nemá potřebu se prát. Dnes se od nás žádní rváči výjezdu neúčastnili, takže měli smůlu. Dostáváme pokyn, že již můžeme odejít a i přesto nás ochranka doprovází. Na obzoru se zjevují nám známí „bitkaři“, kteří žadoní o nějaký ten fight. Slova jednoho z nich: „Já vás mám rád, tak si to pojďte rozdat támhle na plácku..“ nás dost pobavila. :D Bohužel je musíme opět zklamat  a nezávazně přislíbíme, že třeba někdo příště přijede, kdo bude mít zájem. To už ale přijíždí i městská policie a hlouček provokatéru se loučí. Nevím, kdo napsal takové žvásty na olomouckém fóru, že jsme se schovávali za ochranku? Ke kontaktu došlo, ale pouze slovnímu a to jsme stáli i půl metru od sebe, takže to mi jako schovávání moc nepřijde. Ale blbce najdeš všude. Náš však ten večer už nic nerozhodí. Body vezeme domů a tak spokojeně na zpáteční cestě rozjímáme o vítězství.

PAJUCHA

Zde jsou i k nahlédnutí pohyblivé obrázky od ledu:

http://www.oltv.cz/hco/tak-to-vypadalo-od-ledu-kdyz-mora-prohrala-s-jihlavou--kanal-1913.html

  

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím