HAVÍŘOV vol.II aneb lekce fandění - 15.1.2014


Tento výjezd se začal plánovat ihned po návratu z první návštěvy Havířova v letošní sezóně. Pozitivní dojmy zúčastněných nenechaly dlouho čekat a věci se dávaly hned do pohybu. U některých jedinců to vyvolalo takové nadšení, že tuto událost označovali jako výjezd roku. Jenže byl konec října a nikdo nevěděl, co bude v půlce ledna. S postupem času tak nad tímto výjezdem visel otazník, zda se autobusový výjezd uskuteční nebo ne. Přeci jen se jednalo o všední den a lokalita to také není zrovna za rohem. Když už to vypadalo, že se autobus odpíská a ostatní tak začali shánět jiné spojení po vlastní ose, přišel jak z čistého nebe zlom zhruba týden před utkáním. Lidé jakoby procitli ze silvestrovského opojení a začali bombardovat telefonáty organizátora autobusového zájezdu. Možná také díky samotným výkonům našich borců, kteří v posledních šestnácti zápasech utrpěli pouhé tři porážky, slibovaly gólové hody a případný posun v tabulce zpět k druhému místu. Autobus tak byl naplněn a my se mohli těšit na samotný hrací den.

Odjezd pro účastníky zájezdu byl stanoven na dvanáctou hodinu. Dobré rozpoložení cestujících a časová rezerva, tak vybízela k návštěvám různých čerpacích stanic podél dálnice a za doprovodu hitu z filmu Kouř -  Je to fajn, tak udával tempo a radost z cesty. My ostatní, kteří se z časových důvodů nemohli účastnit zájezdu, se vydali do Havířova vlastní trasou. Náš odjezd byl zhruba o dvě hodiny déle. Při první komunikaci s autobusem se dovídáme, že po hodině a půl jízdy se nachází lehce za Brnem. Všechny nás to pobavilo a nebylo tedy pochyb o nedostatku zakoupených prvotních zásob a jejich častého doplnění. S autobusem se setkáváme na benzince mezi Olomoucí a Ostravou. Vzájemně se vítáme a já pozoruji řidiče autobusu. Nevypadá zrovna plný radosti a úsměvu na rozdávání. Nejspíš nečekal tolik návštěv na čerpacích stanicích. Bohužel řidič tvrdý chleba má a tak musí počítat se vším. Do cíle zbývá několik posledních pár desítek kilometrů a my se tedy držíme v těsném závěsu za autobusem. Těsně před Havířovem nás dojíždí další posádka a jsme skoro kompletní vyrazit tak spolu na stadion.

Před stadionem se nás ujímá jedinec ve žluté vestě, ke kterému se postupně připojují další. Výrazy v jejich obličeji byly plné překvapení. Informaci o našem příjezdu se dověděli až dnes. Jistě měli už jiné plány a tak museli opustit své příbytky s nedopitou kávou a nevyluštěnou křížovkou. Důsledně si nás osahávají a vpouští na stadion. Naštěstí máme čtyřiceti minutovou rezervu, tak prohlídky nikoho netrápí. Naopak každý chce být prohledán ženou ve žluté vestě. Na stadioně jsme zcela osamoceni, ale s každou minutou se objeví vždycky nějaký ten divák. Každý krátí dlouhou chvíli před zápasem nějak po svém, ať už doplnění tekutin pěnivého moku, konverzací s žlutými vestami nebo pozoruje rozbruslení našich borců. Často se nám nestává, že jsme na výjezdech svědky rozbruslení. Naopak jsme rádi, když jsme na svých pozicích při úvodním vhazování.

Začátek zápasu se blíží a my seskupujeme svoje řady opět v horní části našeho sektoru stejně jako minule. Je to osvědčená pozice, kde je myslím lepší akustika než stát dole u zábradlí a víme, že jsme zde i v takovém malém počtu byli slyšet. Dnes je to však jinak. Celkový náš součet čítá okolo padesáti hlav s kvalitními hlasivkami. Fanatikům se v těle vaří krev již od začátku a svršky se jim tak stávají přítěží. Na ledovou plochu vjíždějí hráči a jak už bývá zvykem začíná neutichající skandování. Rozjíždíme naše chorály na plné obrátky. Bohužel toto se nedá říct o našich hráčích. Nejspíš ještě byli myšlenkami v autobuse. Inkasujeme dva rychlé góly během dvou minut hracího času. Je však začátek zápasu a proto ženeme naše kluky stále dál. Snížení přichází vzápětí z hole Adama Zemana a vnesl tak menší napětí do našich duší. Následuje však další chyba v rozehrávce a Havířov opět utíká o dvě branky. Do konce třetiny přidávají havířovští ještě jednu a výsledková tabule ukazuje 4:1. Facka to byla opravdu nečekaná a mě zněla v hlavě filmová hláška Jirky Macháčka:  „Ty vole au!“

Rychle tenhle hororový obraz vymazat z hlavy. Pevně uvázat šálu před místními „hrdinskými“ lupiči, skočit na cigárko a rozjet to druhou třetinu znovu. Pochvala všem zúčastněným, že po první třetině nezlomila nad klukama hůl a fandí pořád stejně vydatně na plný plyn. Hráče to ovšem neprobudilo a inkasují další branku. Zde nastává moment, kdy už víme, že na ledě dnes nezvítězíme.  A když to nejde na ledě, zkusíme to alespoň v hledišti. Nad hlavy jde naše standarta našeho uskupení spolu s červenými a žlutými balonky. Nejedná se o žádné znovu použité choreo. Je to nás symbol a je tedy jasné, že bude viděn ještě nesčetněkrát. Ukazujeme, kdo že to přijel navštívit a vyvenčit zvěř.

Po celou dobu se prezentujeme obstojným hulákáním a ani jedna ústa nezůstávají zavřená. Lidé si na tento den vzali dovolenou, odešli dříve ze zaměstnání, ze škol, zanechali své milenky a manželky samotné v postelích a teď měli zůstat stát tiše zařezaní a mlčky trpět do konce zápasu? OMYL!!! Na takové blbosti nemá nikdo pomyšlení. Tři sta kilometrů a neužít si to?  Začíná nonstop fandění bez ohledu na výsledek. Bez přestávky a jedním dechem, hlasem, řevem, poskakováním jedeme neúnavně až do konce zápasu v našem supportu.  Končí druhá třetina a Speedy se otočí už tak k neutichajícímu davu se slovy: „Vážení přítomní! Chtěl bych Vás pozvat na přestávkový program!“ Ti, kteří nás pamatují na prvních utkáních v Českých Budějovicích a v Olomouci jistě tuší oč se jedná. Bundy, mikiny a trička jdou dolů a začíná nekončící chorál Dej Dukla gól. Na konci „přestávky“ (my žádnou teda neměli) se zde objevuje muž s šálou AZ Havířov. Přistupuje blíž sklonit poklonu našemu táboru se slovy: „Přicházím z druhé strany a stále jako nepřítel, ale to co předvádíte, za to Vám tleskám“ poklonu přijímáme a i s šálou ho necháme v poklidu odejít.

Celkově na jejich reportu je především chvála, ale taky nějaké poznámky, na které už bylo vyměněno názorů dost a je tady tedy zbytečné se tím dále zaobírat. Pro nás co, zde byli živě a viděli vše na vlastní oči, opět Zvěř působila zaraženým dojmem a to vyhrávala jednoznačně celý zápas. Na výsledek jaký se odehrával, bych čekal poněkud jinou atmosféru. Přijde mi, že poslední dobou za ně mluví napsané řádky než činy. Když jsme tu byli naposled, věřil jsem, že si vybrali slabší chvilku. Jejich první výjezd k nám byl famózní, tak co se s těmi lidmi stalo? Jedná se snad o nějaké fandící žoldáky? Dále pak cituji z jejich reportu:  "Důležitých utkání je v tomto týdnu více, ten s jihlavskou Duklou řadíme na druhou kolej a nic zvláštního nepřipravujeme.Toho začínáme litovat ve chvíli, kdy se během odpoledne dozvídáme, že z Jihlavy k nám míří autobus fanoušků Dukly, což kdybychom věděli předem, určitě by naše příprava na zápas vypadala jinak." Pěkně to zvěř fláká… Je úplně jedno, jestli někdo přijede nebo ne snad? Jako honit si trika jen když někdo dorazí? To nám taky nepřijde zrovna dobrá vizitka. Ale dost už pošťuchování. Více o tom, jak hodnotí zápas Havířovská zvěř, si můžete přečíst zde: http://az-fans.net/2014/01/16/zacatek-na-1-konec-na-5-aneb-az-havirov-jihlava/

Začíná třetí dějství a z přestávkové show se vracíme zpět k tradičním chorálům. K našemu sektoru si přisedli čtyři muži vyznávající sestřih Bruce Willise, Dana Landy (pardon Žita 44) a dalším jim podobných kudrnáčů. Bylo zřejmé, že navázat družbu jistě nepřišli. Spíš chtěli ulovit klasicky nějaký suvenýr. Naštěstí k ničemu nedošlo a my se tak mohl dále věnovat své činnosti. Necelých pár minut do konce zápasu připravujeme vlajky a pyro. Je těžké se domluvit, protože pořád všichni stále fandí a tak každý popadne co má zrovna po ruce. Zapálené pyro je ihned v samotném počátku zlikvidováno žlutými vestami. Nezbývá tedy mávat pouze samotnými vlajkami.


Havířovští přidávají ještě dvě branky a je konec utkání. Našim svěřencům i přesto tleskáme se vzkazem, že je nikdy neopustíme a odebíráme se do svých vozidel a připraveného busu. Domlouváme ještě jednu společnou zastávku, kde se loučíme se všemi zúčastněnými a odjíždíme s pocitem alespoň výhrou předvedené atmosféry.

I přes výsledek 1:7 se dá říci, že jsme si tento výjezd dokonale užili. Bude jistě patřit k těm památným, které jsme za letošní sezonu zatím zažili. Věřme nadále, že se po dvou neúspěších po sobě Dukla opět zvedne a vítězství nás budou provázet po zbytek sezony i když nás čeká spousta těžkých zápasů. Proto nadále buďme svorní. Červená a žlutá jsou barvy naše! Jedině Dukla!

Pajucha

 

 

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím