Výjezd do Litoměřic – 23.11.2013

Již od té doby co Litoměřice postoupili do první ligy, pravidelně je jezdíme navštěvovat. Zde se opravdu odehrávají legendární příběhy, situace a dokonce vznikají i přezdívky některých skalních fandů. Například přezdívka Vočko. Čoudek trpící jak on sám oznámil „elefantozou“ kdy není schopný se vejít do auta ani jako spolujezdec, vynikající klobásy a spousta dalších jedinečných věcí.

Když si vzpomenu na poslední výjezd do Litoměřic, nečekal jsem, že tato cesta mi utkví v paměti asi na celý život. Oslava narozenin Johna a Barči na Klejce v Chrudimi, 3 hodiny spánku a nekonečná cesta vlakem tam i zpět.  Nikdy bych neřekl, že lze ještě tento výjezd něčím překonat... Stalo se tak. Ale hezky všechno popořádku.

Byla sobota a člověk ani neví, jestli je rád za volný den nebo že se může vydat opět na výjezd. Páteční konstelace hvězd byla nejspíš nakloněna pro více než výbornou náladu. Osmdesát procent účastníků zájezdu při sobotním shledání byla opravdu dobře rozpoložená. Naše výprava měla sraz o půl třetí. Posádka se skládala ze stálic i z nových tváří. Je krásné, že se naše výjezdové řady rozšiřují (neberu-li derby). Škoda jen, že nemohl vyrazit nesmrtelný tvor a další jemu v obdobných kouscích identičtí.  Na rozjezd dáváme výběr hitů našich hudebních stálic. D1 nás dokáže svými výmoly i roztančit a je tedy jasné, že výjezd bude opravdu povedený. Na nedaleké pumpě máme sraz s druhou posádkou, která je vedena Čelsím.  Víme koho nebo spíše co veze.  Pohled na Vočka připomíná zombie a jediný prostředek jak ho zbavit tohoto výrazu je opět pěnivý mok. Vítáme se tedy na přivítanou a pokračujeme pospolu - směr Litoměřice.

Po cestě pokračuje výběr hitů doplněný o recitaci vlastních básní od Kácy. Domlouváme mezipřistání na další benzince před Prahou, ale kamion jedoucí v postraním pruhu nás vytlačil zpět na D1. Pokračujeme tedy na další zastávku osamoceni. Na benzince probíhá doplnění zásob tekutin. Sečtělý Káca se dává do konverzace s obsluhou. Informuje ho, že Praha je stát ve státě. Obsluha souhlasně přikyvuje hlavou a konstatuje, že je vidět že si o tom náš spolucestovatel něco přečetl. Snaží se vštípit ještě další moudra, ale pan Učitel zavelel k odjezdu. Čekala nás pouze už jen konečná stanice přímo u stadionu. Ve zdraví a ve stejném počtu jak při odjezdu stojíme před Litoměřickým zimákem. Nemůžeme se dočkat i na místní klobásy a tak někteří jedinci neztrácejí čas a vrhají se přímo po ní dřív než do našeho sektoru. V sektoru na nás čekalo veliké překvapení v podobě Chrudimského zájezdu, ke kterým se za chvíli dostaneme.

Čelsí svoji cestu popsal takto:

„Vždy když je vylosován hrací rozvrh, ihned se kouknu i na to, kdy se jede do Litoměřic. Super stadión, lidi v pohodě, dvě hoďky po dálnici, klobásky a občerstvení na úrovni, nádherné záchody. Prostě jedem.

Dal jsem dohromady auto, jasná posádka ze čtvrtečního večera se do sobotního několikrát změnila. A tak z klidného auta, jsem měl pěknou divočinu.  Vočko, Jarda a Radek a na tvrdý alkohol vždy naladěný Rakvář.Původní plán vyrazit v 7,30 a jet na Miuwiho do Sezimova ústí na florbal, vzal za své velice rychle díky návštěvě prvního ročníku Rakvafestu. Odjezd odsunut na 11,30. Kolem 9 ale přišel Učitel, tak po salvě zelených, odjezd stanoven na 14,00. Vyzvedám bratry, rakvičku, který donesl lahvinku Jagermaistra, a jelo se pro Vočka. Postavička z komiksu co přišla, to nebyl člověk. Bezvládně tělo i duch, bílej jak stěna. Vočko, vím, že jsi měl slučák… ale takhle se oddělat… :-) . Za Humpolcem čekáme na učitelovo auto a frčíme směr Litoměřice. V Praze, i když máme navigaci a zkušeného navigátora rakvičku, se několikrát ztrácíme, a tak přijíždíme za 10 minut bule do Litoměřic. Stojíme frontu a vidíme Čagana v saku. Bože, na klejce byla vlastně narozeninová párty v módním stylu…ten člověk jel určitě rovnou. To sem nevěděl, co potkám při příchodu do kotle…John namol :-) John v náladě :-) Za chvíli John do půl těla.“ 

 

Ano i Čelsí vidí to co já. Možná pro některé šok, ale pokud by jste věděli co tyto nadpřirozené bytosti zvládly. Musíte smeknout klobouk. Svoji cestu také dokonale popsali. Jen mi není jasné, jak to dokázali dát veškeré vzpomínky dohromady a prezentovat? Posuďte sami:

 

„Po zkušenosti z loňska a estrapádách při cestě vlakem do Litoměřic, nás ani omylem nenapadlo, že to absolvujeme znova, ba co víc, ještě víc napití :-).

 

Pátek se nesl ve znamení 5násobné oslavy narozenin na Klejce, proto nás ani omylem nenapadlo, že bychom tam jeli vlakem. Sice jsme nesehnali odvoz, ale do poslední chvíle jsme doufali, že se někdo ozve. Kolem 4 ráno se však vše změnilo. Sedíme v Krosu, a najednou jsme dostali vynikající nápad…pojedeme vlakem a hned !!!!!! Nápad vyvolal obrovské bouření, ovace jak kdyby naši vyhráli mistrovství světa, jednalo se vskutku o krásný momentální nápad :-) Plán byl dokonalý, akorát jak se později ukázalo, nedomyšlený o to, co budeme dělat celý den. :-)

Barča tak rychle skáče domů pro dresy, kupujeme lahváče a jedeme za Duklooooou.

Cesta do zasranejch pardubyckonova probíhala v klidu, z pernikoffa do naší matičky měst usedáme k jedné paní a za stálého prdění, vzdechání a hekání usínáme.Probudíme se kolem 8 ráno v Praze a co teď ? Po pár fotkách na nádraží, dostaneme opět geniální nápad. Dáme si vyprošťováka… Tak se krásnou Prahou potulují tři figurky bez fungujícího mozku. Hledáme, hledáme, hledáme kde, ale když vidíme jen metr před sebe, tak to jde ztěžka. Zjistíme však, že v 9 otevírá Švejk. Chodíme tak okolo, až svatá hodina odbije a my jsme vpuštěni dovnitř  

Zpříjemníme naší přítomností nějakému zamilovanému páru jejich snídani, objednávame si pivo tedy. 98 kč….:). Po pár prázdných větách o drahotě tohoto piva radši mizíme, a jdeme na zpátky na vlak. Ať to stihneme.

Při cestě omylem John plivnul jedné paní na nos, ale neviděl ji. Ty prasééééééééééééé ozvala se paní, ale co pak to šlo jinak. On Vás neviděl. Ale omluva je na místě.

Po klidné cestě se dostáváme do cíle našeho putování, do Litoměřic, kde musíme ještě asi 7 hodin vyčkat, než vjede na led naše Dukla.  Co jiného naplat, jde se na pivo. Najdeme základnu domácích fans, kde vyčkáváme a popíjíme až do zápasu. Pijeme a pijeme…a ….přichází první blitka. V klidu vše John sympaticky zkušeně ustojí a pouští se do další várky alkoholu. Kolem půl 5 konečně vidíme stadión. Po vstupu ale hned vzniká problém. Čagan přišel...svlékne se do trenýrek a je vyveden :-) Koupí si však další vstupenku, a jde druhým vchodem. I on si tak užívá zápas.

Stojíme do půl těla, rveme se s pivama i s jen bytím na tomto světě. Rveme se s tím, že vůbec žijeme :-) A to nemáme vymyšlený odvoz domů…vlakem neeeeeeeeeeeee už. :-) Po zápase z téměř vybité baterky voláme a nacházíme ochotného člověka, co pro nás přijede a odveze nás do naší krásné Chrudimi. Bohužel cesta je dlouhá, a co dělat než přijede, tak jdeme opět do hospody, kam chodí domácí fans.

Domácí jsou jako vždy fajn, usedáme k panu Marcelovi, který má oči jen pro naši spolubojovnici Báru. Líbí se mu. Nám se zase líbí pivo, tak je láska u všech přítomných. Čagan usíná na stole, John čumí do blba a neví co se děje. Marcel kouká na Báru, ta na pivo. Po pár pivech ale odcházíme na smluvené místo. Přijelo…3 místné auto, ale včetně řidiče my jsme 4…navíc řidič odmítá vést člověka v zavazadlovém prostoru. Ale jsme gentlemani, tak necháme dámu a jdem na vlakové nádraží. Bohužel je již zavřeno. Mobil už máme vybitej, tak musíme nazpátek do hospody a necháváme si zavolat taxíka, ať nás hodí na hlavák v Praze, a doufáme, že stihneme poslední vlak do Kobylákova. Ale ono Kur.. nic nejede… Jede až v 5.16.  Navíc jsme vyhozeni, že nádraží se uzavře na pár hodin kvůli pravidelné údržbě čistoty. Ale jako správní burani neleníme a jdeme do mekáče. Koupíme se každý jeden čííííz,v průběhu snědku tohoto pokrmu nám několikrát spadne čelo na stůl, čagan ho teda po několika úderech už nezvedne a usíná :-). Musíme proto poslouchat od obsluhy, že v mekáči se nespí a ať jdeme jinam. Jsme vyhozeni :-). Jdeme tedy na nádraží, které má už aspoň otevřeno a ve skvostné společnosti místní sebranky, čekáme na odjezd.

Konečně přijíždí vlak a my frčíme domů. Před pardubicema ještě hodíme blitku, asi z toho, do jaký prdele jsme to přijeli, poté nasedáme na vláček do Chrudimi a po pár minutách jízdy, kolem 8 ráno usínáme jako miminka.Vstávali jsme v pátek ráno do práce, usnuli v neděli kolem 8 ráno. Ale výlet za Duklou stál za to. Kdy že se zase jede do Litoměřic? :-)

Více než zajímavá výprava :D Vraťme se ale zpátky k tomu co se dělo na stadionu z pohledu nás ostatních, kteří měli i něco ze hry :-)

V sektoru se nás sešlo 45 kusů a opět z různých koutů středočeského kraje. Z východočeského kraje Chrudim (není nutno již představovat), Praha a další zákoutí naší milované vlasti. K domácímu obecenstvu bych si dovolil sklonit poklonu, v jakém počtu dorazili na stadion a zaplnili tak poměrně slušně svůj hokejový stánek.  První třetina však končí bez branek. O přestávce ochutnáváme místní pochutiny a netrpělivě čekáme na druhé dějství. To je ale poněkud oddalováno při poruše rolby a tak jí nezbývá než odtáhnout druhou. Zbytek práce musí dokončit ona druhá rolba. Vše je doprovázeno mužem s kolečkem, který se nejednou vrací odklidit nahromaděnou haldu sněhu. Po posledních metrech sklízí rolbař od nás aplaus a my se dáváme opět do svých chorálů. Vstřelená branka našich borců opět umocňuje naši radost a dáváme se do zpěvů, tanců či k odkládání svých oděvů. Vše přetrvává i do poslední třetiny zápasu, když v závěru je vyloučen náš hráč. Rozhodnutí sudího se nelíbí Vočkovi a jde vzkázat rozhodčímu, jak by verdikt posoudil on.  Je zadržen žlutými vestami a táhnut po schodech nejspíš ven ze stadionu. Nikdo nechtěl, aby přišel o závěrečnou děkovačku. Při větším shluku žlutých reflexních vest nastává vysvobození našeho jedince zpět mezi nás. Připomnělo mi to kurz tanečních, kdy byla vyhlášena volenka a každý přistoupil ke svému protějšku zvlášť. Bohužel žádný valčík se nekonal. Spíše pouhá výměna názorů a tak byl náš Vočař propuštěn a mohl se tak navrátit zpět. Bohužel při tomto tanci jsme obdrželi vyrovnávající gól a to tři minuty před koncem utkání. Ano utkání si možná zasloužilo remízu, ale o prodloužení asi nikdo po prvním přestávkovém zdržení netoužil už ten večer opravdu nikdo. Prodloužení však přišlo, ale z nájezdů nás vysvobodil stejný muž, který byl autorem i první branky  - Velda. Byl po zásluze patřičně opěvován a my jsme si mohli opět vychutnat naší děkovačku na cizí půdě. Po zápase proběhlo venkovní pyro před stadionem a my se mohli odebrat ke svým vozům a zamířit směr domov.  Až tedy na Chrudimské :-)

Do Litoměřic určitě opět zavítáme znovu. Opravdu je radost absolvovat tento výjezd. Od výjezdů si na chvíli opět dáme pauzu. Čekají nás tři domácí utkání v řadě. Při některém z nich se opět můžete těšit na choreo  a doufáme, že přijdete co v největším počtu podpořit naše borce! Těšíme se na Vás!! Buďme svorní!  Červená a žlutá jsou barvy naše!  JEDINĚ DUKLA!!!

PAJUCHA, Čelsí a Chrudimské memoáry Johna s Čaganem :-)

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím