Návštěva tWerk arény aneb tepláková výprava

Po neúspěchu jet s partou Duklafans do Plzně, se mi nyní naskytla příležitost vyrazit s tímto uskupením do Třince. Mladá generace fandů si opravdu umí spestřit své výjezdy a je mi nakázáno vzít si tepláky nebo jinak vlak mi jede v 6:05 s přestupem v Olomouci. Historie říká, že lidé co odjeli vlakem do Polska... moc se jich nevrátilo, ale tepláky nejsou problém. Vlastně je mám na sobě už večer v šenku před odjezdem. V namačkaném autě budou mít tak kulky svobodu než být napěchovaný v džínách. Další požadavkem jsou papírové čepice ala Večerníček, i s tím souhlasím. Krátce na to se dozvídám, že nikdo s účastníků neumí čepice vyhotovit. Ach ta mládež. No nic svoluji i s jejich výrobou. Na oplátku mě třeba naučí hrát ten jejich Facebook. Když je konečně po všech požadavcích oznámen i odjezd, loučím se s šenkýřkou jež asi měla na večer se mnou jiné plány. Holt si musí ulovit jinou oběť a vymámit z ní poslední korunu. Já mám plán na neděli daný. 

Nedělní procitnutí má hořké polknutí. Po nějakém tom kvasu a navíc zjištění, že se národ rozhodl pro Slováka, aby řídil tento stát, má tendenci mě navrátit zpět do peřin. Vůle vycestovat vítězí. Dávám se do výroby papírových čepic a že jedničku z pracovní a výtvarné výchovy jsem neměl nadarmo si dokazuji i po pár desítce let. Blíží se čas odjezdu, a tak rychle nanáším vůni vodopádů a směle se vydávám k místu určení. Auto na mě s posádkou již čeká. Řidič byl dnes opravdu obětavý když kvůli hokeji vstával ještě před prvním výkřiku kohouta z olomoucké plechárny. Když na mě vidí  posádka tepláky s jistou nedůvěřivostí si mě měří pohledy. "Máš čepice?!!" Zpod svršků vytahuji pakl novinových čepic a úsměv se dostavil na jejich tváře. Čekáme na posledního člena posádky, který šel ještě vyzvednout buben. Přichází za necelých 39 vteřin po mě a můžeme vyrazit. Na čepice ihned směřují lihovkou nápisy o mínění o vítězi voleb. Jsou nelichotivé. Tak když ani mladí, ani moji vrstevníci, tak kdo to sakra volil? Příslib, že nám třetinu haly zaplatí ze státní kasy nás ale neobalamutí. Kolik vlád, starostů, zastupitelů slibovalo novou halu nebo její rekonstrukci?!!! Dokud nestojí, slibujte si co chcete. Politik je tvor prolhaný, chamtivý, prospěchářský vůči sobě, proto ani já neváhám a svolím, ať mi daný nápis klidně na moji čapku doplní také. 

Když už jsme na nějakém tom kilometru na dálnici D1 a společenstvo se dokázalo probudit do dne plnými doušky přichází na řadu hra - Člověče nezlob se. To mi zprvu vyráží dech, ale hru s radostí vítám. Zábava musí být. Jen takovou na cestách neznám. Dodnes mě ve snech pronásledují nahaté postavy chrudimských účastníků výjezdu a probouzí po několik nocí. Ve hře vítězí dívčí zastoupení našeho kolektivu. Když skončila dětská zábava, přichází na řadu ta na kterou jsem za ty roky nějak zvyklý. Z pytlíku na přezuvky je na mě vytažena láhev s mužem v zelené kamizole a já věděl, že se to tak od těch našich výjezdů neliší. Bohužel nejsem při chuti, a tak si dávám jen abych neurazil. Řidič se však uráží kolektivně, že pokud nebude  objem pryč, otáčí auto a jede se zpátky do Jihlavy. To jsem slyšel poprvé snad od řidiče za celý svůj výjezdový život. Bohužel dřív je dopita černá sladká americká sladká voda než likér a samotné se to nechce nikomu pít. Myslím, že už jsme opravdu daleko od domova a řidiči se to jistě v tento moment nebude chtít otáčet. Na první zastávce zjišťujeme, že máme času celkem dost. Předpokládaný příjezd hodinu před zápasem. To moc tato skupinka moc nezná a je z toho nesvá. Jsou zvyklí spíše dorazit v průběhu některé z třetin. Dostáváme informaci o posádce číslo 2, která ještě nevyrazila a my už jsme za Brnem. Tak se jde zatím uskupení nasnídat. Prezentace papírových čepic nenechá na sebe dlouho čekat. Vstupujeme do občerstvení Plukovníka z Kentucky. Tyto kuřata nebyla pochytána a vyvražděna ve Vodňanech, a tak růst kapitálu nebude rozšířen do kapsy vítěze voleb. Naopak je poslán do Jů ES EJ na hladovějící 150 kilové děti postižených tornády. Já hlad nemám, a tak jdu upustit nějakou tu tekutinu, jež jsem včera večer nabral. Pokračujeme dál a před konečnou zastávkou nás čeká ještě jedna zastávka. Mezitím, co mě naučili hrát na mobilu instagram a snap chat, je zde další překvapení. Celá posádka má být obarvena na žluto. Jedná se naštěstí o laciný smývatelný sprej, a tak se ani já nebráním. Bohužel ho není dostatek. Celá jedna lahvička padla na dlouhé vlasy naší dívčí společnosti. Zbytek si musí poradit tedy se zbytkem. Naštěstí můj vlas již řídne, tak spotřeba nebude nikterak veliká. Řidič má dokonce oholenou hlavu až na kůži přesto on chce být také obarven. Výsledek je takový, že to vypadá jak kdyby v nepravý čas šel kolem malířů a žlutá barva mu pleskla na hlavu. S kolektivním vztyčeným ukázováčků a smíchem jeden na druhého nastupujeme do auta a vyrážíme ke své dnešní metě. Druhá posádka minula Brno a nás čeká necelých 40 km.

 

Přijíždíme do cíle, barva již zaschla a ta paní co mluví z krabičky taky nekecala. Jsme tu o hodinu dřív. Před námi se tyčí tWerk aréna a my hledáme místo k zaparkování, což v tento čas není těžké. Sondujeme okolí haly a hledáme kudy tudy dovnitř.  Nápis vstup hosté je první vlaštovkou, alespoň tedy v tuto chvíli. Odtud nás posílají, kde si máme koupit lístky. Koupeno a vracíme se ke vstupu hosté. Zde už se promenádují i někteří v jihlavských barvách pozdravem máváme na pozdrav a čekáme, kdy se tam někdo objeví, aby nás pustil do haly. Po dlouhém čekání a dalšímu přílivu lidí se jde raději někdo zeptat stojícího pořadatele, kdy to hodlají otevřít i pro nás. Odpověď je v 15:00. Někteří z nás jdou navštívit nedaleký konzum a vrací se se hřbitovními svíčkami. Toto pyro je odpáleno ihned po jejich příchodu. My ostatní, tam ve větru jako kokoti stojíme fakt do tří a když ani nikdo v těch 15:00 nedorazil, otázka je položena opět znova. Tentokrát nám bylo sděleno, že se pouští vše jedním vchodem. Tak to si z nás udělal dobrou prdel ten sekuriťák. No ty vole.. No tak to bereme úprkem zase zpátky. Druhá posádka nám sdělila, že už je dávno v sektoru, ale že by někdo něco řekl...? Ne. No prostě za idioty. Pana Cvrčka si vybral místní ošahávač a nechybělo málo a ukázal se mu skoro v celé své kráse. Jen kvůli tomu, že nesl buben? No někdo to povolání fakt žere a musí se narodit jako úchyl. Konečně se dostáváme do haly a zaujímáme svá místa. Zápas začíná.

Co se dělo na ledě asi nemá smysl komentovat. Měli jste si to pustit v televizi nebo jet s náma. Ale i tak koukám, že se nás v celku sešlo dost. Něco kolem padesáti hrdel ochotných si zahulákat nějaký ten pokřik. To jde na neděli na 230 km na zápas v 15:20. Místních kotel má o nějaké to hrdlo navíc, ale ne o moc. Možná 4 lidi, ale tak je to v telce... proč se zvedat po náročném obědě. Teď nechci křivdit místním, kteří kuli ocel v místní továrně. Nevím, jak bouchají v neděli...?  Každopádně tribuny jsou zaplněny, jak Červova tvář vousy. Prohlížíme novou halu, kde ty akustiky jsou fakt na p..., ale co už.  Aspoň na vás nekape. A na Třincu se snesla celkem zdařilá průtrž. Nasazují se papírový čepice a jde se do toho. 
Po třetině prohráváme zase haluzním gólem 1:0, a tak se jdeme nakrmit. Ten žere to a ten zase tohle a všichni dohromady žerou moc. Holky za výdejem jídla asi také rády jedí. Možná i v průběhu zápasu. Jejich postavy na to jsou stavěny. Když jsme se nakrmili a úlevným říhnutím odměnili svůj břich, putujeme zpět do sektoru.

Druhá třetina byla o něco vlažnější, ale stále jsme se snažili něco nahulákat. To spíš místní šoumen, co si své účinkování pojal v duchu Petr Novotný v Novotách, se snaží bavit publikum. Já nevím... ale jestli na Třincu takhle slavíte kdejakou blbost, tak fakt nevím. Čekal jsem, kdy oznámí, kdo si v hledišti i nejvíckrát prdnul a na kostce to s ním oslavím a zatleskáme mu. Dejte pokoj... Já na to asi nejsem zvyklej na tohle amerikáncký šaškování. Zase další gumová pryž za Larsem Voldenem a někdo jde zase žrát, či polykat pivní mok a nechat si usazovat na plicích dehet. Zaslechl jsem nějakou při venku. "Vy nemáte tradici!" "A vy jste zase všechny nahnali na vojnu." Takže ty žoldáci sem šli, protože se jim v Třinci líbí? a na vojnu do Jihlavy se chodilo na 14 let, jak za císaře pána? Fakt už by jsme se na tu historii už taky měli taky vysrat a přestat se s tím ohánět. Doba je prostě jiná a věřit v další úspěchy. Obehraná písnička za ty roky. Vracím se tedy radši zpět do tepla a jdu se taky nakrmit za zbytkem.

Bojím se slézt schody do sektoru. Ten Hermelín nebyl dobrej nápad, ale dopravil jsem se na místo. Tak jsme si ještě zahulákali i třetí třetinu a po třetím gólu už se nějak ani moc nechce. Výsledek je asi nezvratně tam, kde slunce nesvítí a my ze sebe loudíme ještě do tmy nějaký ten pokřik, ale stojí to za nic. Člověka vedle mě zaujalo už více pohupující se poprsí na jedné z roztleskávaček a já mu to nemůže mít za zlé. Koukat na led , tak se nervuje. Ale když koukáte na kozy, prej to prodlužuje život. Myslím na jeho zdraví a k obdařenému dekoltu jen přikyvuji. Do toho mi chodí smsky typu - Seš v televizi, fandi, netvař se tak debilně... A já to asi čuchám, že jsem v televizi? Já byl rád, že jsem aspoň vyrazil volové a nehnípu nad větrákem v putyce u televize. Nic veškerá sranda na ledě končí a na kostce taky. Hráči sice mávou na pozdrav, ale mají stejnou frustraci jako my. Balíme saky paky a jedeme domů.

Po cestě zpět nás čeká další zastávka u Kolonela. Já nechápu, jak můžou pořád tak lidi žrát? Pak nemá být obezita. Krmit se tímhle celej den?, ale chápu ona mládež je ještě ve vývinu a potřebné kalorie za televizí a počítačem jistě spálí. Ve mě se hnul hermelín, a tak jsem nechal kolektiv na pospas jídlu. Myslím, že úklidová četa bude muset povolat nějakého biskupa nebo kněze, aby znovu místní toaletu vysvětil, jelikož hermelín napáchal spoustu zla a vypustil mnoho démonů. Další zastávka se již nekoná. Všichni hrajou facebook a další sociální sítě. Řidič to umocní rozhlasem pohádce o jakémsi Ulrychovi. Že by jeden ze sourozenců ze skupiny Javory? Každopádně to má účinek spací. Do Jihlawoodu přijíždíme kolem půl desáté. Šofér to rozvezl a já směle vyrážím vstříc k peřinách a ráno opět do kolbenky. Děkuji moc uskupení Duklafans, že se na starého hrdelníka nevykašlala a budu rád, když mě na nějaký ten výlet vezmou sebou znovu. Jen tedy tři dny před tím nebudu jíst. Kdybych měl hodnotit nějakou pozitivní věc na té neděli, tak jen že umí pořád udělat papírovou čepici.

Pajucha

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím