Výjezd do Plzně

Po dlouhé odmlce jsem se rozhodl vyrazit na výjezd. Po všech těch Kadaních, Píscích, Benátkách, Mostech a dalších destinacích, kdy máte pocit, že si kupujete jednosměrnou jízdenku a kdoví jestli se vůbec vrátíte nebo ne? Hodil jsem do placu, kdo by vyrazil do Plzně. Má víra, že když je extraliga a velké město, že se bude jezdit... opět upadla, jak vznikla. Věděl jsem, že se nebude jednat o megalomanskou akci Spolku a že se nevypraví 5 autobusů. Nikdo mi nemusí říkat, co obnáší sehnat autobus, a pak do něj sehnat lidi. Jezdil jsem po několik let na vlastní triko, na vlastní náklady a z vlastní iniciativy. Nikdy jsem se nespoléhal na nikoho, ale chtěl mít svý jistý, protože jsem tam chtěl být. Tudíž mě nepřekvapilo, že na moji výzvu reagovala pouze jediná skupinka,  které jsem se snažil ukázat směr, jak na výjezdy jezdit a tento odkaz plní na výbornou a možná i lépe než já kdysi. Jsem rád, že si vzpomněla na vysloužilého kotelníka a vezmou starýho vyštěkanýho psa sebou. No ale i oni to nemají jednoduché. Jejich věk, finanční prostředky a dostupnost vozů,... to je věc, s kterou jsem se potýkal i já. Jediné co mají vždy a na stoprocent - NADŠENÍ! a chtít věci uskutečnit. Bohužel i u nich dochází k nejistotě, kdy měli mít dodávku, a jak jsem zmiňoval předem... když chci tak si to tak zařídím. Byl jsem tedy nucen obstarat si věci jinak než bylo naplánováno, ale den před výjezdem mi skupinka Duklafans hlásí, že i jim se daří sehnat povoz. Musím se jim už nyní omluvit. Rušit zase něco, když jsem něco někomu už slíbil. Ne to ne, pak vypadáte jako debil, fakt ne. Člověk je pak za vola, ale i tak jim děkuji za přízeň. Přenechávám tedy jedno místo někomu jinému. Jenže na jejich výzvu, že je jedno místo volné, nikdo nereaguje. Zajímavé... neděle, žádná rachota. Cesta celá po dálnici, takže nemáte kam uhnout. Věhlasné celosvětové pivo. Inu co už.. bylo hezky, lesy plné hub, trávení nedělních kachen a řízků... No prostě jenom lenost. A nebo co si myslím víc - Strach, že Dukla dostane rychtu desítky jako Olomouc nebo Pyžamo Polokoně.

Den před výjezdem jsem něco naspal do foroty, abych druhý den nebyl jako mrtvola. Věřte mi, že v sobotu jsem se mohl zrumplovat jako Dán, ale nějak jsem fakt do tý Plzně chtěl a odškrtnout si další hokejový stánek. Poslední instrukce uděleny od mého odvozu a já se mohl odebrat na místo srazu. Na místě jsem byl o několik minut dříve, a tak jsem zašel kouknout na Posilku, kde mělo sraz i hlavní hrdlo kotle. Véčko už mě vítá pozdravem - "ses na nás vysral, nemáme člověka." Taky ho slušně pozdravím a jdu si dát nějaký ten mok před odjezdem. Mezitím žlutý čmelák, jímž posádka jela, dorazil a zdravím se se zbytkem hrdelníků. Dosrkali své patoky a mohli vyrazit. I já se odebral na své místo určení. Kámoš, co fotí pro supporters jede s náma, tak aspoň dáme řeč. Po cestě jsme rozebrali uplynelej zápas, jak v pátek elektronická tužka Pospíšila hezky malovala, ale co, tři body jsou doma. Dálnice vypadá slibně. To jsem zakřiknul. Na 94 kiláku na Prahu bavorák ve svodidlech. Kolona teda až do análu a já koukám, kde jsme. Postranní ukazatel říká 98. Naštěstí se to nějak hejbe a popojíždíme, ale prostě náš vrozený instinkt - já to nejsem, chci jet dál.. hnala další kočáry kupředu. Po všech vyjmenovaných sprostých slovech řidiče a různými manévry se dostáváme až k cíli nehody a pokračujeme dál v cestě. Píšu hrdelníkům, jestli tu kolonu minuli. Odpověď: "Stojíme na 105 kilometru.." Aha a já myslel, že jsou dávno před náma, tak nic. Přeju jim, ať dorazí včas na začátek. Jim je to ale buřt. O zábavu ve voze mají postaráno. Jsou prý zvyklý dorazit i na poslední třetinu. A to je ono. Hlavně se bavit a neřešit detaily. Řidič s cihlou na noze se snaží nahnat ztracený čas, ale máme ho i tak dost. Před Plzní míjíme Beroun. Dolehnou vzpomínky, kdy jsme tady ještě nedávno blbli taky. Buďme rádi, že je to za náma. Nostalgicky se smějeme, co tady se dělo a dáváme ještě jednu zástávku před cílem. Čas je, tak aspoň nebudeme stepovat s plným močákem před staďákem. Za oknem benzínky si na mě ukazují, že nejspíš fandím Dukle. Ano, mám to naspané na mikině a věřím, že po dvanácti letech je to jev nevídaný. Ano pravda a my pokračujeme dál v cestě. 

Při dojezdu máme 45 minut rezervu, kámoš jde fotit, a tak se ocitám na zimáku opuštěn. Dám si teda místní pochutinu a bahno, abych zabil čas. Kouknu i na sociální sítě. Vidím nějaké fotky stadionu Plzně, tak tipuji, kde by dotyčný mohl být a kde najdu sektor hostů. Odebírám se tam. Pohledy všech si mě měří od hlavy k patě, ale pokračuji směle dál. Když najdu sektor i dotyčného sděluje mi, jak se ocitl v Plzni, když jel z turnaje šipek, který měl v Mostu. Klobouček si zajet víc jak 100 kiláků navíc. Koukáme na sektor a je to takový úzký pruh na konci tribuny. Sem se kotleťáci vmáčkou? No, ale je z něj i relativně vše vidět. Holt Pyžamo = nejhoší sektor pro hosty, který vládne. Přichází eSko, který je zde už od včera u příbuzných. No svět je malej, co by ne. Odebírám se nějak do středu toho štrůdlu pro hosty a pozoruji tváře pro mě nové. Holt jsme asi starý, protože tyhle lidi jsem v životě neviděl, ale aspoň tu jsou. Napočítal jsem tak 20-25 kusů. Nevím jestli se dají počítat i děti, ale měly dresy. Přijel i Chris ze Švýcar, tak alespoň další známá tvář. 

Utkání začalo. Naplněná aréna dává najevo svoji dominanci a kotel domácích, jistě posílen i vítězství Viktorky, je dobře naladěn a burácí naplno. Co se děje na ledě je asi zbytečné zmiňovat. Každý asi sledoval hokejku, Tipsort a vykrkával nedělní oběd doma u notebooku, takže ví co se tam dělo. Asi ve třetí minutě přichází Jéčko. Byl se tady kouknout na Klokany s Viktorkou a rozhlíží se, že se mlčí. No tak hlavní hrdla ještě byla na cestě. Zkouší nějaký ten pokřik vykřičet, ale hlas už nechal v sektoru Bohemky. Nějakou tu slabou odezvu má. Běží poslední dvě minuty první třetiny a konečně dorazili i kotelníci. Podle fotky co mi zasílali se v autě jevily troje dlouhé blond vlasy, ale jedny z nich se tak tešily moc, že nadšení přepískly a zápas v dodávce prospaly. No tři hodiny se věnovat degustaci benzinových pěnivých moků s doplněním vlastní samohonky...to pak ztrácíte, jak obraz, tak i zvuk a celkově pojem o existenci bytí. Než se zybtek přeživších stačil rozkoukat bylo po třetině a zase se odebrali ven ochutnávat místní dvanáctku. Ne každýmu chutná Plzeň, ale dle mého to bylo nejlepší pohlazení chuťových pohárků ze všech navštívených stadionů. Jsem rád, že to nezačali ředit Japonci rejžovým protlakem. 

Začala druhá část, ale to už rozjeli svůj repertoár hrdelníci a srdce jihlavského kotle. Část prozatím přihlížejích žlutočerveně oděných osob skupince kvituje a zapojuje se nějakými pokřiky. O něco větší intezitu přispěje i gól Čagyho, ale po minutě je srovnáno. Takže si hrdelníci jedou to svoje a užívají si zápas. V této třetině je k nám blíže i Míra Svoboda. Hlouček nelení a odmění ho po bravurním zákroku pokřikem, který ještě před půlrokem skandoval jeho jméno celý stadion. Vdečně zamává a poklony našeho shluku už nyní směřují k Jakubovi Škarkovi. Oba gólmani chytali jak z partesu a radost koukat na oba brankáře, jak vyloženě čarují a ničí nervy střelců obou klubů. Druhá část tedy také smírně a jde se vyvětrat.

O druhé přestávce se nelíbí úmístění samolepky jednoho z hrdelníků ACABU. Je spacifikován a po dalších stejně oděných je vyžadována občanka. To se nelíbí i místnímu jádru a zastávají se zadrženého jedince a dalších legitimovaných. Po všech těch melách s UDH, Motorem, Kladnem a jinými, je to vcelku příjemné gesto zastat se fanouška soupeře. Žádná družba nevzniká, ale domluva společného vyhlášení svazu v dané minutě mezi oběma tábory. A nyní možná i v okolí lidí mizí ty nesympatické pohledy, kterými si nás místní z počátku měřili. Zadrženému je od PČR přesto slíbeno přespat v Plzni. Nakonec se tomu také nestává a třetí třetinu je navrácen zpět do hloučku hrdelníků.

V třetí části opět excelovali brankáři takže žádná radost po góle. Naplněný domácí kotel také ubral na intenzitě, ale přišla daná minuta a k společnému skandování došlo. Domácí fans ještě zkoušeli rozkřičet dav celostadionovým pokřikem, ale dnes se žádné brankové hody pro Škodovku nekonaly. Třetí část tedy končí taky bez branek a my máme jistotu, že aspoň něco odsud odvezeme a debakl to nebude. V prodloužení (jak jsem se doslechl) po konstruktivní přihrávce chyboval Tomáš Jiránek a Kuba už byl na tuhle střelu, i přesto že je dlouhý, opravdu krátký. Kluci určitě zanechali dojem i na místních a nemají se za co stydět. Stejně i celý průběh utkání bez problémů jste si mohli v klidu dopřát frontu i na proklatě dobré kuře od Colonela. Loučím se s hrdelníky i ostatními a vyrážím zpátky do vozu, kde čekáme na reportéra a můžeme se odebrat domů. 

 

Pajucha 

 

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím