26.11. Jedeme na Motor!

Je sobota 26.11. krátce po třinácté hodině a my opouštíme Jihlavu a vyrážíme do všem známého hokejového města s názvem České Budějovice.
Krátce za Jihlavou nabíráme posledního pasažéra do našeho „Super mega ultra“ auta  a jsme tedy kompletní! Cesta není nějak náročná a utíká až překvapivě rychle. Stavíme pouze v Počátkách na cígo a v Třeboni – jak říká řidič -> v městě milovaném! Zde navštěvujeme Penny market a náš nákup nás samotné překvapuje – 2x Kubík a 2x Monster (a 2x pivo, které se veze zpátky do Jihlavy – dnes nepijem!)
 Těsně na začátku Budějovic nám ještě selhala jablíčková navigace a tak jsme si 4x alespoň objeli kruhový objezd, ale i tak na místo dorazíme opravdu s velkým předstihem, který činí dokonce hodinu a půl. A kupodivu jsme i střízliví, což u nás není zvykem! :D
 Celkem dlouhou dobu nám trvalo najít místo na zaparkování a zvláštní dík patří motorákovi, který nám určené místo doporučil. :D
Náš řidič se ještě přezuje do lepších bot, aby mohl případně rychleji utíkat a odebíráme se na stadion k časné koupi lístků na dnešní zápas. (Hlásí vyprodáno a informace mezi hostujícími fanoušky jsou různé.)
Zde nás hned při vstupu vítají místní se slovy: „Kde máte zbytek?“ Máme tedy tu „čest“ s nimi prohodit pár slov a jelikož máme pořád stále moooc času, tak jdeme obhlédnout okolí zimáku, kdy se nám nakonec povede zabloudit i do šaten hráčů! :D

 

Zbývá asi ještě 25minut do začátku zápasu a my už sedíme na místech a jsme mile překvapeni, kolik se nás Jihlavských sešlo. (Činí to asi 79kusů!!)
Konečně jsme se dočkali a zápas začíná! Začínáme fandit a myslím, že i dost nahlas! Hned ze začátku se můžeme ujistit, že to bude opravdu těžký zápas a nedá se ani předpokládat, kdo si dnes vybojuje 3 body.
 První třetina byla vcelku vyrovnaná a šance byly na obou stranách. První gól ale padl do budějovické branky a tak radostně křičíme, skáčeme a s úsměvem ve tváři sledujeme nasrané výrazy motoráků, kteří začínají být celkem nervní.
Uklidní se ale už po 5ti minutách, kdy dorovnávají. Nesmutníme ale, vidíme jak se naši snaží a tak není třeba ztrácet hlavu!
Během první třetiny se domácí předvádí i s jejich choreem. Jóóó, graficky hezky zpracováno, ale nápis? Cituji: „Ježek, ty vole jdu ven blejt“, který doprovázeli „krásným zpěvem“ už mi přijde trochu hloupý – stejně si u nás na hokeji toho Ježka dáte :D   O to víc mi to přijde tedy směšné!


Vstup, pivo, nealko,.. tu mají celkem drahé a tak jsme se rozhodli si peníze raději ušetřit na cestu zpět, kdy máme v plánu se stavit i na jídlo -> už aby to bylo! :D
Druhá třetina byla opravdu bojová, ale gól nepadl.
O přestávce se však jednomu z našich fanoušků stává nemilá situace, kdy vyšel v klidu před stadion a opřel se o provizorní plot. V tu chvíli na něj naběhlo  přibližně 15-25 motoráků (v té rychlosti je to těžko spočítatelné) a zezadu mu odcizilo šálu. Jak smutné a srabácké.
I v třetí třetině byla hned ze začátku spousta šancí na gól a to na obou stranách. Opět se ale můžeme těšit z gólu my! Po pár minutách se totiž dostáváme do vedení a zároveň i do konečného stavu zápasu 2:1. Posledních pár minut panuje velké napětí, bojíme se, aby motoráci ještě nevyrovnali. Atmosféra houstne a to především mezi domácími, kteří začínají být opravdu nervní ze svého výsledku a z toho, že 3 body poputují nejspíše do Jihlavy.


10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1… JÓÓÓÓÓÓÓ! JE TO TAM!! Jásot, radost a skoro slzy štěstí vidím všude za sebou v našem skvělém kotli! Když ale zvednu oči směrem ke kotli domácích musím se smát.. Výrazy nasranosti, výrazy zoufalství, ale především ubohost některých fanoušků, kteří se nedokáží smířit s tím, že jsme první, kdo je letos v jejich Budvar aréně porazil. Letí mi tedy na hlavu pivo.. Jedno, druhý, třetí.. Ubohost hoši!
U piva to ale nezůstává – dále po nás letí palička a to do míst, kde sedí malé děti! Ohleduplnost tu nikomu asi nic neříká.
Atmosféra se ještě víc zhoršuje ve chvíli, kdy se v našem kotli začíná ozývat: „Motor se zadřel!!“, „Motor neexistuje!“,.. atd. V tu chvíli směrem k nám nabíhá pár rádoby drsných fanoušků a my posloucháme výhružky ve stylu: „Pojď ven vole!“, „Počkám si na tebe!“,.. a spoustu dalších krásných slov! Nenecháme se ale rozhodit a děkujeme našim hráčům, kteří jsou stále na ledě!
Nyní bychom se rádi odebrali do aut. Bohužel nám to ale není umožněno. Jak nám bylo řečeno: „Nejprve musí stadion opustit domácí a až poté Jihlaváci.“ V překladu by to znělo asi takto: „Pustíme prvně domácí, aby si na Vás mohli počkat.“
Naštěstí ale máme skvělý plán a během druhé přestávky stavíme náš vůz přímo před vchod hostů. Když ale ve spěchu odjíždíme, všímáme si motoráků, jak na nás opravdu za rohem čekají. Směšné, že v celku početná skupina si dovoluje na skupinku, kterou tvoří pouze 2 kluci a 2 holky.
Ještě před stadionem nám na křižovatce vběhne pod auto nějaká mladá nána, která se později rozčiluje a uráží nás – no co, asi byla z Budějovic, tak co od ní vlastně očekáváme..
Poslední sranda ještě v Budějovicích byla ta, kdy jsme rychle ujížděli a se skvělým pocitem, že jsme v bezpečí  jsme zahnuli do ulice, kde jsme záhy zjistili, že tato ulice je slepá. Nastal tedy zmatek, kdy slyšíme od řidiče: „Ty vole, koukněte jestli jsme nepíchli!“
Jásáme, radujeme se a ulevujeme si, že jsme projeli  Budějovice, že jsme přežili a že  směrem k domovu  se vydáváme ve stejném složení jako jsme jeli sem a všichni jsme zdravý, máme 3 body a skvělou náladu.
Teď bych to mohla ukončit, ale ne! To co se stalo po cestě domů si totiž nemůžeme nechat pouze pro sebe. Cestou zpět se stavujeme v Tescu pro jídlo, dáme cígo, sedneme do auta a jedeme domů. O chvilku později přijíždíme na kruhový objezd, kde si všímáme autobusu před námi – a ANO! Je to autobus našich skvělých hráčů!
To ale není to hlavní o co tu jde a co se Vám snažím říct, to totiž přišlo o pár minut později.
Autobus zastavil a my přímo za ním. O chvíli později zjišťujeme, že se zde stala dopravní nehoda a musíme cca 10-15minut čekat. To bychom nebyli my, abychom zůstali sedět v autě. Vystupujeme tedy a stavíme se vedle autobusu. Z auta za námi vylézají další dukláci a začínáme fandit.
Hráči si nás všimnou a fandí s námi z autobusu.. A samozřejmě kdo jiný než Péťa Šidlík a Ríša Diviš, který je v nenadání bez trička, kterým mává nad hlavou.
No nic, auta před námi se začínají pomalu rozjíždět a my tedy zamáváme naposled hráčům, poděkujeme za skvělou hru a ještě lepší výkon, usedáme do aut a teď už se opravdu odebíráme k domovu.
Opravdu skvělý a nevšední zážitek!
V.G.

 

 

 

 

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím