Výjezd do Kadaně - 12.10.2013

Týden se s týdnem sešel a byl tady další výjezd. Osobně jsem se na něj moc těšil a nemohl se dočkat. Namlsáni z posledních dvou kol po šestnácti vstřelených brankách, přímo vybízel k výletu do severozápadních Čech. Nejednalo se zrovna o nejbližší lokalitu a tak se nedalo počítat s nějakým velkým počtem fanoušků a to i na sobotu. Přesto se ale opět našli srdcaři, kteří by Duklu následovali snad až na samotný konec světa nebo i na jinou planetu. V průběhu týdne jsem mapoval kolik asi tak lidí vyrazí?! V pátek odpoledne jsem napočítal cca patnáct kusů. K mému překvapení, příjemnému překvapení, se v pozdních pátečních a v sobotních dopoledních hodinách začali dít věci. K výjezdu se připojila posádka z Nového Města na Moravě. Dále pak se urodilo v hlavách spontánní rozhodnutí některých jedinců z Jihlavy a navýšili tak konečný počet na dvojnásobek.  Zde musím vyzdvihnout jednoho z našich pravidelných výjezdníků. Nejen že probděl noc a spánek považuje za zbytečnou ztrátu času, ale podařilo se mu během několika pár hodin utvořit vlastní posádku. Nevím, jak to dokázal? Z údajných rozhovorů co jsem se doslechl, potřeboval prý člověk pustit titulky, aby se vůbec dověděl, co dotyčný po něm chce? :-) Mimochodem, čím dál víc začínám věřit v nesmrtelnost tohoto tvora. Podrobněji tyto spontánní výpravy popsal řidič jedné skupiny takto:


„Blížící se konec pracovní doby,  mé tělo zaznamenalo zvýšenou chuť na pivo, a tak mé myšlenky směřovaly k návštěvě Hospůdky Na růžku. Kolem 18,30 jsme tam zasedli a začali hodovat. Jááářku hodovat. Kolem 11 večer, kdy bylo jasné, že exBílkova grupa i přes výhru na půdě Malty nepostoupí, jsme začali koketovat s myšlenkou jet do Kadaně na Duklu. Myšlenka rychle vylétla z hlavy a začala velká improvizace. Vcelku rychle jsme sehnali posádku a bylo rozhodnuto, jedem ani nevíme kde a kudy a jak, ale jedem :-). Bohužel vcelku rychle i přibývaly čárky na lístku, a když jsme platili, tak to bylo pro každého okolo 10 pif. Chlapci z Polné pro změnu trhali rekordy v rumech  s kolou. Já jako zodpovědný řidič jsem chtěl jít spát, ale byl jsem přemluven k návštěvě areálu na Březinkách. Dáme jedno dvě a jde se domů. No… Do postele jsem se dostal cca kolem půl 5 ráno a topil se  v notně podroušeném stavu. Ráno bolehlav jako sviňa a prosby k bohům aby nikdo z domluvené posádky nebral telefon. Jeden člověk oznámil, že došel až teď, bylo kolem 12,30 :-) a jde spát. Supr. Druhý se však chytl se slovy, že je již připraven a že mám zavolat třetímu, že nám někoho přidělí do auta. Vyjel jsem tedy kolem 13,00 z domu pro Druhého. Pár zmatených hovorů se třetím, kde se vůbec tato bytost nachází, to asi nevěděl ani on sám, přesto dokázal sehnat další lidi. :-) Přidělil nám neznámého chlapce, že pojede s námi. Jedeme na domluvené místo a tam na nás čekal onen čtvrtý člen. Uvedl se znamenitě: lahvička slivovice, domácí ořechovice a rum, co se dává do buchet. :-) Snad to přežijeme, řekl jsem svému milovanému autu. To již nabralo směr dálnice. Vyjížděli kolem 14,30. Zejména Druhý měl opravdu chuť pít, což po včerejším večírku opravdu nechápu. A i pan čtvrtý měl chuť a po prvotní krizi se do formy dostal i člen pátý. Třetí si obstaral vlastní posádku, která se také skládala z neobyčejných kusů a tudíž nutno říci, že o zábavu neměla druhá skupina nouzi. Do Druhého to padalo jak mdloby na zpěváky Maxim turbulence při myšlence na vegetariánskou stravu. Do Kadaně jsme dojeli v dobré náladě. :-)“


Je tedy vidno, že chlapci museli mít veselou jízdu, s kterou mohli počítat už od první koketující myšlenky vyrazit do Kadaně. Naše posádka se setkala zhruba ve třech čtvrtinách cesty s autem z Nového Města na mezipřistání na čerpadlech pohonných hmot a pokračovali tak společně.
Ke stadionu jsme dorazili s dvaceti minutovou rezervou, kterou jsme využili k degustaci místní klobásy, která byla chuťově výborná a délkou taky nešetřila, pěnivého moku a samozřejmě čekáním na ostatní posádky. Jakmile dorazila první skupina, kterou popsal detailně řidič oné posádky, vydali jsme se na samotný stadion.  Nevšiml jsem si, zda je v Kadani vyhrazen sektor pro hostující fanoušky.. Obsadili jsme tedy pozici hned za střídačkou našich borců. Tato část sice již byla obsazena místními diváky, ale nijak jim nevadilo, že jsme si toto místo přivlastnili za své. Pohled na ledovou plochu mi připomněl komentář Jiřiny Bohdalové na večerníček Rákosníček. Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál je rybníček Brčálník. V tomto případě kadaňské kluziště. Chvíli jsem myslel, že si zapnu na mobilu onlajny, abych věděl co se na ledě děje. Jenže když jsem to neviděl já, jak by to mohl vidět komentátor? To nám ale nebránilo k povzbuzování našich hrdinů.  Opřeli jsme se do toho jako vždy a i když nás nebylo vidět z protější strany stadionu. Slyšet určitě ano. Mlha naštěstí během pár minut trochu prořídla. Na stropě se srážela vlhkost a padající kapky ředily naše nápoje. Po pár minut dorazila i posádka, kterou složil dohromady pan nesmrtelný a nevyžadující spánku a my věděli, že začne show i v ochozech. Tak se také i stalo. Naše bytost dávala najevo okolí o své přítomnosti všemi způsoby komunikace. U bubnů si odbyly premiéru naše děvčata a úlohu zvládly na výbornou.  Průběh třetiny kromě našeho povzbuzování dále těžko něco popsat. Na led moc nebylo vidět a myslím, že i hráči zažili něco podobného naposled v dětství, kdy o vánočních prázdninách vyrazili hrát hokej na rybník hned po ránu.  O přestávce se podařilo dojet i Fanatikům, na které jsme čekali a tak hlahol do druhé třetiny mohl narůst o dalších pár decibelů navrch.


Ve druhé třetině otevřeli utkání jako první domácí. Senioři z Kadaně nám škodolibě oznamovali: „Máte ho tam, kluci.“  Nás to ale z tempa nevyvedlo a hnali kluky pořád dál. A čekání na vyrovnání následovalo za 9 minut a skoro do šaten, kdy se po dorážce prosadil Adam Zeman.  Euforie v mlžném oparu byla slyšet patřičně dost a vzkaz seniorům byl následující: „Tak už ho tam máte taky, dědové!“ Po zbytek utkání jsme se dali na nekončící chorály, které dosahovaly opět úctyhodných 5 hracích minut jeden. Zde asi poznala trošku zátěž děvčata, která se držela zuby nehty a střídala končetiny, aby nepokazila hnací rytmus. Skvělá práce holky! Výsledek se do konce utkání ani v prodloužení nezměnil a byly na řadě nájezdy. Jako první šel na řadu Čagy a opět nás dostal svým blafákem do varu. Nikomu z dalších se nájezd nepodařil proměnit a my tak mohli slavit naplno. Po ukončení zápasu jsme se vydali na hostující střídačku, kde proběhla originální děkovačka. Konečně jsme si taky jednou sedli jinde než na schody :-) a po dlouhé době jsme mohli naše borce poplácat po ramenou a podat si s nimi ruku. Po rybičkách jsme se s hráči rozloučili a odebrali se ke svým vozům. Domluvili sraz na benzince na D1, k vyprázdnění a doplnění živin.


Zpáteční cestu popsal již zmiňovaný řidič takto:
„Při cestě nazpátek čtvrtý člen koupil pro všechny sušenky Dukla. Dobrý nápad myslel jsem si…Po třech letech dělání Au Paira vím, jaký bordel dělají malé děti a tak mě nenapadlo, že bych si tuto práci osvěžil, když mám v autě 3 dospělé, zodpovědné pány v nejlepších letech.  No, auto je potřeba odvést do myčky a pořádně uklidit interiér vozu :-). Příjemné také bylo setkání posádek dalších aut na benzince za Prahou. Pátý člen se najedl a pak celá benzinka věděla, že jde vykonat potřebu. Tak, jdu sráááááááááááááááááááááát zařval na celou benzinku. Ahoj, já jsem pátý člen :-). Čtvrtý člen si také koupil něco na zub, přinesl si ho ke stolu a když si sedal, pronesl, zařval, vyblil,  snad ani ne v češtině, somálština smíchaná s rumunštinou s nádechem  výdechu Artua z hvězdných válek, spojený s myšlenkový procesem  Ivety Bartošové při živém vstupu TV Nova na téma jejího únosu, tak něco asi, zcela nepublikovatelný a nikdy nikým před tím nevyslovený zvířecí výraz. Nikdo a nikdy ve zvířecí říši to neumí. JEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEP nebo co to bolo.  Benzinka se zatřásla v základech, div že nevybuchla.  Výbuch smíchu a dobrou chuť. Dojeli jsme Na růžek a já jel domů. Kluci pokračovali do 7 ráno a oslavovali tento podařený výjezd.“
 
Tak asi takto probíhal povedený výjezd na druhý konec republiky a už se těším na další výjezd do Berouna, kde se doufám naše řady rozrostou o nějaký počet navíc . Teď nás ale prve čeká domácí utkání s Litoměřicemi, kde se doufám sejdeme ve větším počtu než posledně na domácí utkání!!!


Buďme svorni. Červená a žlutá jsou barvy naše! Jedině DUKLA!!!
                           
PAJUCHA


 

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím