Prostějov... - 18.10.2014

Zápas s Prostějovem se nedá až na pár výjimečných momentů nijak opěvovat. Hra fandění, účast,… snad nic se ten den nepovedlo a je na čase po veškerém velebení na sebe hodit také nějakou tu kritiku…

Je tomu už 6 let, co naposledy naši hráči v Prostějově brousili led místního kluziště. Dukla sem převážně vždy jezdila pro body a spokojení výjezdníci odjížděli vždy s úsměvem od ucha k uchu. Pohled na tabulku opět vypovídal o tom, že by tomu nemělo být tento den jinak. Prostějov se nachází na předposledním místě, a tak bylo velice pravděpodobné, že tři body budou povinností. To by ale hráči Dukly nesměli mít ušlechtilá srdce a po vzoru Robina Hooda pomáhala chudším a v tomto případě rozdávala body.

Výjezd do Prostějova jako by se zdál zakletý už od samého počátku. Pramálo jedinců se omlouvá na práci. Připadá mi, jako by samotní lidé hledali výmluvy, proč se jim nechce. Pravidelní výjezdnící dávají přednost jiným aktivitám. Na srdcaře opravdu trestu hodné a zasloužili by pořádnou, až by jim nudle z nosu vylétla jak námořnické lano. Nechápu ale proč? Sobota, navíc vyšlo krásný počasí, vzdálenost přijatelná, po výplatě, možnost se nechat na výjezd dopravit busem, který pořádal pivovar. Co víc teda chcete?!!

Pivovarský autobusový výjezd, obohacený o exkurzi pivovaru ve Vyškově také bojoval o zaplnění míst do poslední chvíle. Snažíme se mu tedy pomoct i prostřednictvím našeho webu či facebooku. Bezúspěšně. Až se mě někdo zase zeptá – proč nevypravíte bus? Tady máte odpověď dopředu. Protože jsou lidí líný a je jim to u prdele. Skopnout je z gauče, vyhnat z hospod, zahodit kabely od počítačů a rozkopat wifi připojení, pak se MOŽNÁ odhodlají jet. Nedivte se, že se nikomu nic domlouvat nechce, když se k tomu takhle lhostejně lidi postaví. Kde jsou ty zmalovaný patnáctiletý holky, co se  promenádují kotlem. Místo šminek si kup lístek na autobus a dokaž, že můžeš v tom kotli stát!! Bohužel za ty roky vím, že je to volání do tmy... Aby to pouze nebylo jen o kritice. Cestu do Prostějova si našla i posádka z Chrudimi. Ta navíc den předtím absolvovala výjezd do Ostravy na zápas Baníku s Vysočinou. Měla tedy najeté značné kilometry, pozdní příjezd domů a přesto nelenila a znovu se vypravila do Prostějova. Pro někoho blázni, ale já před nimi smekám klobouk. Tam to opravdu o tom srdci je.

Autobus se vypravil na svoji cestu před dvanáctou dopoledne a naše posádka z Jihlavy je následovala o necelou hodinu a půl déle. Jakmile jsem posbíral své členy výpravy, mohli jsme vyrazit. Cesta ubíhala svižným tempem a bylo jasné, že dorazíme na zápas s velkým předstihem. Nevadí. Lepší dříve než později. Během cesty stavíme pouze jednou na doplnění tekutin a směle pokračujeme dál. Tentokráte jsme okusili i druhý směr dálnice a bez komplikací jsme dorazili přímo do Prostějova. Přichází krátký průjezd městem a přijíždíme ke stadionu. Stadion nám trochu připomíná svým vzhledem kotlinu s jakousi železnou konstrukcí po obvodu haly. Vypadá to jako lešení. Přesouváme se hned vedle, kde se nachází pohostinství s výhledem na stadion a na parkoviště. Během pár desítek minut přijde velké překvapení, a to že jsme na zápas dorazili dříve než naši hráči. Autobus zastavuje na zmíněném parkovišti a my tak můžeme pozorovat, v jakém složení dorazili naši borci. Trochu nás zneklidňuje, že ani jeden z nás nepostřehl Čagyho. Nejspíš zamířil co nejrychleji do kabiny, aby už mohl nasadit brusle a vyrazit na led. Spojujeme se s posádkou z Chrudimi, která nám hlásí svůj brzký příjezd. Po nějaké konzumaci místních nápojů se odebíráme pro lístky. Zde zmatená „lejdy“ přehrabuje lístky sem a tam, ale nakonec vyhovuje našim žádostem. Podle lístků se dovídáme, že zápas začíná až v 17:30 a ne v 17:00, jak bylo uvedeno na webu. Máme tedy nějakou tu časovou rezervu navíc. To už se ale řítí na parkoviště autobus FC Vysočina, který nám zrovna nikdy nepřinášel štěstí a v něm pivovarská posádka. Již z dálky je slyšet hlahol a je tedy jisté, že exkurze se vydařila. Celkový počet nás tedy čítá 45 účastníků. Nebylo jednoduché to spočítat, protože někteří nedokázali chvilku stát na jednom místě a pohybovali se různými směry, jak vítr v bedně. Jsme kompletní a můžeme se přesunout do svého sektoru na stadion.

Vycházíme napřed, jelikož nenasytná autobusová výprava doplňuje další tekutiny. S příchodem na stadion pozorujeme, jak se pivovarští ženou opačným směrem a jsou oranžovými vestami navedeni správnou cestou. Nyní snad už všichni trefí. Vyvěšujeme svoje zástavy a čekáme, až hráči dokončí rozbruslení. Během rozbruslení k nám zamíří několik puků. Malý chlapec běží pro puk a na popud oranžových vest proti své vůli jej věnuje našim děvčatům, ale nemusí smutnit dlouho. Další puk je opět v našem sektoru a chlapec si může utřít slzu v koutku oka. Dnes tedy přeci jen jedna spokojená dušička. Během rozbruslení se pivovarští rozptylují různě po sektoru a je tedy jasné, že dnes to o jednotě nebude. Někteří hlaholí, jiní se ubírají do ústraní. Trochu jsem se obával, že se tato výprava bude stranit a nyní se mi to potvrzuje. Z celé výpravy poznávám pramálo známých tváří. Nevím, jak se to pivovarským povedlo, ale nějakým způsobem dopravili do Prostějova i fanouška z Čile, kterého navlékli do klubového dresu. Další pikantností je, že ani jeden bubeník nemohl dorazit a tudíž nikdo nevzal buben. Místo bubnů jsou přivezeny plastové kanystry. Rozveselené osazenstvo se pokouší vymlátit nějaký rytmus. Ten se spíše ale utápí, než vyniká. Dnes už mě nemůže nic překvapit, snad jen výsledek hry.

Co se týče domácích. Dnes svoje povzbuzování bojkotují, ohraničují svůj sektor nějakými látkami a vydávají se pryč. Jejich prohlášení hovoří jasně. Celkem mě mrzí, že takto vedení s nimi zametlo. Osobně jsem se těšil, jakou kulisu zde domácí předvedou. Snad se jim propříště podaří prolomit ledy a při další návštěvě shlédneme podporu místních fandů.

Hráči se staví na buly a můžeme se dát do povzbuzování. Netrvá ani pár vteřin a čerstvá posila Richard Diviš otevírá skóre. Zápas nemohl lépe začít. Na všech je vidět radost a vypadá to, že přeci jen nebude tak zle. Jenže se nemá chválit dne před večerem. Neuplynou ani dvě minuty a domácí využívají své početní převahy a je srovnáno. Náš rozházený sektor fandí dál. Zde ale přichází kámen úrazu našeho fandění. Nemá řád, každý si vykřikuje dle libosti svoje pokřiky. Některé jsou i pro mě novinkou a slyším nové popěvky. Ze dvou chorálu se dokonce tvoří jeden. Takže ani nevím, co se vlastně fandí. Třetina končí a rychle na pár doušků tabáku. Přicházejí stížnosti, že se vůbec nefandí. Ono je těžký fandit, když jeden řve to a druhý ono… Údery do kanystrů zrovna taky naše osazenstvo netmelí. Tři pokřiky se opakují dokola, jak kdybychom jiné něměli… Děs běs! Uvidíme, zda se to v druhé části zlepší.

Druhá část začala a nezlepšilo… Někdo se trousí venku, jiní se hrnou blíže k ledu a obestupují mantinel. Tak snad už jen gól do vedení nás může nakopnout zpátky. Po osmnácté slyším pokřik - Jihlavská Dukla. To už mi opravdu nedá a začínám skandovat jiné pokřiky. Některé se chytají, druhé upadají. Když chci rozeřvat další, opět slyším - Jihlavská Dukla. Vysvětlit opilému člověku, že to řve celou dobu? Nelze. Nad druhou stranu alespoň huláká na rozdíl od některých. Přes náš oplocený sektor slyšíme z druhé strany několik provokujících jedinců. Jsou však oranžovými vestami posláni pryč. Vzpruha přichází v 28. minutě, kdy David Březina opět posílá do vedení Duklu na 2:1 v náš prospěch. Konečně se ospalé osazenstvo trochu probudilo a začalo se více skandovat. Po necelých dvou minutách přichází dokonce i větší ohlas, když Míša Důras navyšuje další trefou. Výsledek je nyní 3:1 pro červenožluté. Sváteční výjezdníci ožívají a dávají o sobě od vystoupení z autobusu znovu slyšet. Pokřikují Dukla – Jihlava s členy nalepených u mantinelu. To je asi nejlepší část našeho výkonu, co se fandění týče. Domácím se ještě do konce třetiny podaří snížit na rozdíl jedné branky, ale to je ze druhé třetiny opravdu vše.

O přestávce se chystám ochutnat místní klobásu. Jsem však varován, ať to nedělám. Rozhýčkané chuťové buňky ze severních Čech mých společníků ví, o čem hovoří. Dám na jejich slova. Alespoň někde mají taky nedobrou klobásu jako u nás. Venku se snažíme domluvit, že si tuto třetinu stoupneme více k sobě a necháme rozvášnit naše hlasivky.   

Třetí dějství přichází a jak jsme se domluvili, tak také činíme. Jenže to co se odehrálo na ledě, jako kdyby nám někdo vyříznul hlasivky. Při vyrovnání jsme ještě některé popěvky skandovali. To, že jsme několikrát netrefili prázdnou branku, jsme skrze prsty přehlédli, ale otočení výsledku z 1:3 na 5:3… Tady hlasivky už nepomůžou, snad jen bič. Nejsem trenér, ale někteří by se mohli podívat po jiném zaměstnání, pokud chtějí předvádět podobný výkon. To co jsme dnes viděli, hokej nebyl. Výsledek hry se vyloženě nelíbí jednomu z našich fandů. Otevírá si branku od ohraničení sektoru a jde vzkázat hráčům, ať už začnou konečně hrát. Security přihlížejí, ale po vyřízení vzkazu se opět vrací a proto nezasahují. Domácí i přes svůj bojkot radostně hlaholí název svého města. Oprávněně! Takto otočit zápas? Nevím, kdy tohle pamatuju z posledních let u nás? Už vím. Nepamatuju!

Zápas končí, domácí se radují. Naši kluci přijíždějí poděkovat k sektoru, že jsme dorazili. Někteří opětovně tleskají, jiní se stále drží za hlavu, co se to za těch dvacet minut stalo? Odebíráme se ke svým dopravním prostředkům a modré majáky nás vyvádějí z města.

Závěrem snad říci to, že někdy i málo znamená více. Může nás přijet kolik chce, ale pokud se pojme fandění jako divadelní představení, tak to se nemusí vypravovat autobusy… Houbovi ale přesto poklona o nějaký pokus, i když jde do toho s tím rizikem, že se lidi na to prostě vybodnou. Pokud se do té baráže opravdu letos dostaneme a já se bude mačkat v kotli s nějakým cizím člověkem, bez pr*ele ho chytnu za límec a hodím jak prázdnej kelímek za plechy. Pojďme se ale soustředit na Litoměřice a tuto nešťastnou vzpomínku vymazat z hlavy. Proto buďme dál svorní. Červená a žlutá jsou barvy naše! Jedině Dukla!!!    

      

Pajucha

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím