Dvanáct !! Dvanáct branek lidi!! Aneb výjezd do Mostu – 4.10.2014

Po třech domácích kolech a prach bídné návštěvě přišel na řadu venkovní zápas. My, kteří se nenechali odradit posledním zápasem s Kadaní, vyrazili společně podpořit naše kluky do Mostu. Když by mi někdo řekl výsledek před zápasem, nejspíš bych si klepal na čelo. Naši hrdinové nám udělali opravdu velkou radost, ale pojďme opět popořadě.

Na sever Čech se jednu chvíli dokonce chystaly i tři posádky. Bohužel u jedné z nich nebyl řidič. Začalo se tedy konat telefonické a zprávové přesouvání z auta do auta, až nakonec vše zůstalo tak, jak původně bylo naplánováno. Do Mostu jsou tedy připravená dvě auta lačnících po povzbuzování a opěvování jihlavské Dukly. 

Naše posádka byla domluvená s předstihem dopředu, takže nenastaly žádné komplikace, ale u vozidla dobré nálady se v den zápasu rozšířily stavy a bylo nutné vzít auto pro více kusů. Vyrážíme na cestu a s předstihem nabíráme posledního člena naší výpravy, jež má dorazit společně s další fanynkou, která má být obětí vozidla dobré nálady. Předem netuší, že si zažije svůj křest ohněm. Toto auto bývá zpravidla za zásluhy. Pokud se zde objeví někdo nový, má se na co těšit. :-) Náš časový předstih před domluvenou schůzkou v motorestu, krátíme konzumací pizzy.  Jeden člen naší výpravy si však všimne, že zde mají v ohradě kozy a tak se hrne k těmto tvorům a následně veškeré drobné cpe do automatu na krmení. Čekání trvá zhruba 15 minut a zbylý dva členové přicházejí na místo srazu. Jsme tedy kompletní, avšak druhá posádka stále nikde. Přejeme tedy naší kamarádce krátké čekání a vyrážíme směr Most. Novopečená členka čeká zhruba asi dalších dvacet minut, když se řítí k motorestu už v plném proudu rozjetá posádka a vítá svoji členku celým svým tělem přilepeným na sklech vozidla. Nezbývalo ji tedy než se zhluboka nadechnout a vstoupit do jámy lvové. Před cílovou stanicí dáváme ještě jednu pauzu na čerpací stanici a zkoušíme se spojit s druhým vozidlem. Zatím však neúspěšně, ale při našem odjezdu se s námi spojují sami a hlásí svoji pozici. Máme vcelku před nimi větší náskok, tudíž se nevyplácí na ně čekat a společný sraz je tedy domluven přímo v Mostě.

Bez problémů se nám daří dorazit na místo určení v pořádku a bez žádného bloudění po okolí. Ono zde v těchto končinách snad ani zabloudit nelze. Přijíždíme ke stadionu a vidíme naše borce, jak se rozcvičují před zápasem na parkovišti. Mile rádi je  vidíme a zdravíme se s nimi. Do zápasu zbývá zhruba hodina. Jdeme se tedy přesunout do místní pizzerie, která je součástí stadionu a s výhledem na kluziště. Neuplynulo ani 20 minut, kdy se zvenku začal šířit převeliký hlahol. Věděli jsme, že druhá posádka je zde :-) Ta se před vstupem do pohostinství však zastavila u hokejové branky a zakoupený klaunský nos na čerpací stanici jim postačil k velké radosti a vybití své nadměrné energie. Do pohostinství však vstupuje zbrusu nová členka výpravy a se smíchem na tváři nám oznamuje, co se vše událo po cestě. Kolik kusů oděvu a doplňků interiéru vozu zanechala posádka na dálnici a další prvotřídní zážitky. To už ale vstupuje do pizzerie zbytek výpravy a dává svůj příchod značně znát. Dva nejvíce nabití členové koketují s barmankou svým klasickým šarmem, kdy jeden z nich se dá do odnosu prázdného skla a druhý vítá nové příchozí hosty. Dokonce v nich i nalézá osobnosti ze seriálu Ulice a žadoní po fotce. Bezúspěšně. Pizzerií se line smích a zároveň první pokřiky, které si už pilně procvičovaly po cestě. 

Čas se krátí a je tedy nutné se přesunout na stadion. Zabíráme sektor za střídačkou našich svěřenců, abychom jim byli blíž a mohli je tak hnát a nabudit co nejvíce. I když nás přijel skromný počet, na stadion se zase scházíme jak šváby na pivo.Naši dva spoluúčastníci však nejsou vpuštěni na stadion a vrací se tedy zpět vypomáhat barmance. Domácí návštěva, jak už je zde zvykem, spíše připomíná zápas staršího dorostu než prvoligový zápas hokejové ligy. Místní kotel představuje dokonce menší skupinu než tu naší, ale za to mají opět dva ohlušující bubny, které se linou skoro prázdnou halou. Naši borci přijíždějí na led a utkání může začít.

 

Hráči se staví na vhazování a puk je ve hře. Není nutno připomínat, že se do toho pouštíme na plný plyn. A zkoušíme hlaholit, co nejvíce to jde, než se začne linout halou rachot bubnů nebo hity místního DJ při přerušení hry. Myslím, že náš povyk je slyšet i tak obstojně. Vsázíme na kratší pokřiky, které mají větší intenzitu. Prosby o vedoucí branku vyslyší v deváté minutě Zdenda Čáp. Ale to ještě sám neví, co rozpoutal. Začíná opravdová hokejová přestřelka. Sotva jsme domotali šálami a žádajíce o další branku, byla tam. Za necelou minutu svojí trefou uklízí puk za domácí brankáře David Březina. Přichází prostor i na nějaké další pokřiky opěvující naší Dukličku, ale jsou záhy vystřídány za ty gólové. V patnácté minutě Marek Melis Melenovský navyšuje na krásných 3:0 pro náš klub. Soupeři se ale podaří za dvě minuty kontrovat a snižuje na rozdíl dvou branek. My ale máme Čagyho, který si ten večer projížděl mezi obránci Mostu jak nůž máslem a v devatenácté minutě střílí další naši branku. 4:1 pro Jihlavu. Neuplyne ani pár desítek vteřin a na konto Melise jde druhá branka dnešního večera. Pátá odbila, třetina končí a my jsme plně spokojeni s výsledkem. Vtipně kdosi prohodil směrem na střídačku, že děkujeme. Nám to stačí, že jedeme domů, ale opak byl pravdou. Těšili jsme se na další třetinu a věřili v další přísun gólů. 

O přestávce se vypravují někteří pro dva nevpuštěné fandy a orodují u pořadatelů o jejich slušném chování. Prosby jsou vyslyšeny a jim tak končí odpracovaná první třetina v pizzerii. Nyní mohou povzbuzovat s námi. Jeden z nich si však plete sektor a přisedá k domácí fans, kteří ho zbystří až po několika minutách a upozorňují ho, kam patří.

 
Druhá třetina tedy začíná a my jsme konečně kompletní, po první třetině doplňují náš sektor i sólový výjezdníci z okolí Jihlavy a dalších měst, které přilákala Dukla na mostecký stadion. Náš počet je zhruba kolem dvaceti. Je těžké to spočítat, protože pokaždé někdo odběhl na záchod nebo šel doplnit tekutiny. Každopádně povyk nabyl na intenzitě a tento den gólová mašina - jménem Dukla Jihlava, mohla spustit. Ale tentokrát se první branky chopili místí, když svým gólem snižují na 2:5. Minutu na to se ale mašina opět zahřála na plný výkon a Roman Mikeš navyšuje 6:2. Domácí opět kontrují na 3:6, ale tím i tuto třetinu končí. O slovo se hlásí svátěční střelec Martin Kuřítko. 7:3 a znovu minuta na to kdy Zdeněk Čáp pálí svůj nechytatelný dynamit do mostecké sítě. Přemýšlíme, zda rovnou nevyvolat celou soupisku, ať se nezdržujeme při oslavách.Opravdu ty góly nestíháme ani slavit a hned padají další a další. To je však tuto třetinu vše a následuje druhá přestávka.

Tu asi každý tak nějak tráví po svém, někdo se vrhá na klobásu, další se volně pohybuje stadionen nebo hovoří s místními příznivci. Roztroušený dav skoro pomalu nepřivolá ani siréna oznamující začátek třetiny.Tak se stane, že je z dvaceti kusů najednou v sektoru pouze 6 lidí, kteří se těší na další kanonádu.

Třetí dějství začíná a pozorujume, jak naši členové volně rozptýleni po stadioně zkouší rozeřvávat náš sektor. Možná by se to i dařilo, kdyby se neopakoval jeden a ten stejný dokola. My zbylý se však opět soustředíme na hru a sem tam pokřikujícího sólistu podpoříme. Mašina se opět dostala do tempa a ve 49. Minutě opět Roman Mikeš připisuje o branku navíc pro náš klub. Plni euforie se dožadujeme toho jubilejního desátého gólu. Ten si bere na starost Petr Štěpánek. Zbývá 5 minut do konce. Na ukazateli skóre svítí 4:10 pro Duklu. Však stále není konec. Kluci jsou při chuti a stále neřekli své dost. V 57. Minutě nejprve Míša Důras rozmotal naše šály po jedenácté a na konečných 12:4 pečetí Mára Prokš. Naši fanynku napadl nápad, že by nebyla špatná děkovačka na střídačce, která proběhla minulou sezonu v Kadani. Nápad se všem líbí a míříme ještě blíže poděkovat našim hochům. Společně si zaskandujeme a zatleskáme. Hráči si s námi přijíždejí plácnout, protože my jsme pro ně byli tím třináctým gólem zápasu. 

 
Opouštíme stadion a na společné domluvě se někde sejít je ze začátku zbytečné.Druhá posádka je tak rozprchlá po všech koutech, že se na cestu vypravujeme sami. Cestou potkáváme autobus hráčů Prostějova a náš vzkaz o tom, kdo je nejlepší je na čerpací stanici překvapil. Nakonec přeci jednu zastávku konáme. Doplňuje enegii a zkoušíme se spojit s ostatními. Daří se to až na potřetí, ale v jejich vozidle je takový hluk, že nelze ničemu rozumět. Navíc nikdo z posádky si není jistý svoji pozicí a tak vymýšlejí různá stanoviště, jako že jsou nejspíš asi na Hatích apod. Při rozhovoru s řidičem ultra veselého vozu se dovídám, že tohle je opravdu pro silné jedince. Na svoji zastávce potkávají hráče UDH a jejich vzkaz k nim je více než jasný. Není divu, že se otáčí a míří zpět. Málo ošaceni účastníci se na čerpací stanici seznamují s dalšími návštěvníky a dožadují se přátelství. Je to divný, ale bezúspěšně. Posádka se tedy zaměřuje na novopečenou členku výpravy a skládá ji píseň, která trvala nejméně deset minut.  Jejím štítem však byl hit od Jitky Zelenkové – Mám rád a z postupného utišení se opět rozvinul hlahol tohoto songu. Speciální přání vysadit novou členku výpravy v Pelhřimově si vyžadovalo další daň, kterou si musela okusit po celou cestu zpátky.Sama jak oznámila, nebylo v autě ticho déle jak 30 vteřin aniž by se nic nezpívalo a neskandovalo, nelilo nebo neodložil kus ošacení.
Naše posádka v pokoji přijíždí do Jihlavy a rozradostněni výhrou se odebíráme ke svým domovům. Nejsilnější členové však stále nemají dost  a vypravují se na Růžek doslavit tento přenádherný výkon. Nabírám zde psychicky unaveného řidiče druhé posádky a odvážím ho domů. Člověk by si řekl, že už je konec, ale telefon před osmou hodinou ranní mě uvedl v omyl. Největší vytrvalec se rozhodl ještě navštívit Větrný Jeníkov, ale nepočítal se zpáteční cestou.

Závěrem snad říci, že to byl opravdu památný výjezd se vším všudy. Našim borcům patří veliký dík za 12 branek. Doufejme ale, že si střeleckou potenci nechájí i na další zápasy. Liga ještě nekončí a bude ještě potřeba hodně branek. Tak uvidíme ve středu proti Benátkám a všichni na značkách! Jedině DUKLA!

Pajucha 

PoÚtStČtSoNe
                                          

Celorepublikové choreo

Pochod fanoušků

Aktuální stav Choreofondu ke dni 20.1.2017

Po nákupu materiálu před play off a po vybírání v prvním zápase proti Frýdku Místku (krásných 8504 Kč, 3 eura a 50 centů) je stav aktuální stav choreofondu rovných 13364 Kč!

Děkujeme všem kteří přispívají v jakékoliv formě!

Facebook
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím